Archiv autora: Michaela Peterková

Zamilovanost versus láska

(Psychologický zpravodaj z 03/2021)

Ahoj psycho-kamarádi,

je zamilovanost to samé, co láska? Tahle otázka se v rámci nedávno konaných webinářů o emocích vyskytla tolikrát, že si zaslouží i svůj vlastní newsletter.

Zamilovaní jsme někdy byli plus mínus všichni, i když existuje pár procent lidí, kteří tohoto citového vzedmutí nejsou schopní. O něco přicházejí, ledačeho jsou ušetřeni. Ta zbývající většina prožívá zamilovanost různě intenzivně, od relativního zachování zdravého rozumu až po stav, kdy bychom spíš zasloužili dočasně omezit svéprávnost.

Zamilovanost je především hormonální povodeň. Narazíme na někoho, kdo nám voní (což si obvykle ani neuvědomujeme) nebo má zlatou kreditku či dokonalé křivky (nebo aspoň nějakou kreditku a aspoň nějaké křivky) nebo vypadá, že umí dobře vařit čaj a hladit, … a spustí se bouře. Dopamin, fenyletylamin, kortizol…

Organismus se nabudí, vzroste srdeční tep, není třeba moc jíst ani spát, lítáme na záchod, myšlenky stále u NĚHO / u NÍ, všechno je krásné a i flegmatického pesimistu povznese zamilovanost tak, že ho blízcí nepoznávají.

Zamilovaný člověk se cítí nebývale hodnotný. Zároveň se strašně bojí, že o toho druhého, který je k-o-n-e-č-n-ě absolutně dokonalý, přijde. (To všechno platí, když je člověk zamilovaný opětovaně a šťastně; u nešťastné zamilovanosti dost pozitivních prvků chybí.)

Po několika měsících se věci mění – tělo se zklidní, pocit nebývalé hodnoty přejde v obvyklou sadu mindráků, flegmatický pesimista se vrací do své bažiny a ten druhý – je to fakt on, za kterým jsme byli ochotní jít … třeba i do Jaroměře? 🙂 Kam se to všechno podělo?

Během zamilovanosti je vše překryté sněhem, je to nádherné, bílé, nenarušené, … a že nevíme, co je pod tím, nás moc netrápí, však ono to bude super i pak. Když zamilovanost odejde, je to jako když sníh sleze. A teprve pak se vynoří krajina a vidíme, co v ní všechno je a kolik tam toho je a kde a jestli se nám v ní líbí. To je také bod, ve kterém se může začít rodit ta pravá láska – která bere druhého, jaký je, i s jeho pobuřujícími a otravnými nedokonalostmi, která pečuje, hodně dává i ráda přijímá. Říká se, že až po roce je vztah v bodě nula a může začít. Myslím, že to sedí.

Zamilovanost je tedy „jen“ hormonální záležitost; příroda si takhle zajišťuje, že nevyhyneme a říká nám – Tenhle je the best, s tím utíkej do nejbližších břízek.
Láska je přijetí a péče.

Přeju Vám hodně čehokoli, díky čemu budete zažívat krásné momenty!

Michaela Peterková

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

Utekly Vám minulé newslettery? Najdete je tady.

Psycho-videahádanky, relax, psychologie

Funguje Vám záchod? Tož aleluja!

Psychologický zpravodaj z 02/2021

Ahoj psycho-kamarádi,

funguje vám záchod? Pojme, co pojmout má, a za pomoci vody a gravitace to pošle kamsi, kde už se vás to netýká? Tak to máte velké štěstí. I já takové štěstí mám. A protože jsme minulé dvě zimy měli záchod vždycky tak na týden mimo provoz, jsem si svého štěstí patřičně vědoma.

Když naše toaleta stávkovala, zabydlel se v koupelně kbelík a v domácí rutině nutnost jej po užití vynést. Mé pubertální děti však tento kyblík coby nedůstojný odmítly, a když na ně přišlo něco víc, než co se dalo odevzdat na zahradě u habrů, hodily se do gala a vypravily se na toaletu do (naštěstí nedalekého) Kauflandu.

Mimo provoz jsme měli i koupelnu, dřez, pračku a myčku směrem na odtoku a z těchto útrap, jak už to bývá, se zrodilo mnoho zajímavých zkušeností a informací. Například když se potřebujete osprchovat a žádná voda přitom nesmí odtéct, stoupnete si do velkého kýblu od primalexu, provedete hydro-úspornou očistu a kýbl vynesete ven. Když chcete použít myčku, stačí její vývod zavést do kýblu od fasády – takhle jsem zjistila, že naše myčka, naše věrně a fantasticky myjící babička-myčka spotřebuje na vycídění těch patnácti kil všeho, co do ní nacpu, pouhých 12 litrů vody. Též odpad umyvadla se dá po rozebrání sifonu nechat cákat do kýblu.

Od té doby uteklo dost vody – nová kanalizace budiž pochválena, problémy zmizely a zůstala jen vděčnost – za to, že to teče a odtéká, že kýble jsou zase ve sklepě a do Kauflandu se zas chodí jen nakupovat.

Vděčnost je neuvěřitelně účinný lék na různé depky, na rozmrzelost a naštvanost. Nedávno jsem slyšela v Českém rozhlase skvělou radu, kterou dává jedna pracovnice domova pro seniory, jejíž jméno se mi neuhnízdilo a už jsem ten rozhovor nedokázala dohledat, tamním klientům, aby nepodléhali blbé náladě: „Ráno se probudím a s vděčností si uvědomím, že žiju. Jsem vděčná, že chodím; když nechodím, tak že vidím a slyším atd.“ A tak se může pokračovat celý den. Rozdíl mezi životem plným stěžování a životem plným vděčnosti je na první myšlenku zřejmý.

Vděčnost je hluboká radost z něčeho, co jsme dostali. Člověk může vděčný jen za to, co si nedal či nezpůsobil sám.

Když se hezky učešu, nejsem za to vděčná, ale můžu být vděčná za to, že mám krásné vlasy (učesání je na mě, kvalita vlasů v genech). (To já zrovna nemám, ale jsem každopádně ráda, že vlasy vůbec mám, neboť paruka, jak si pamatuju z dob, kdy se moje máma léčila na onkologii, děsně svědí.)

Když dojedu bezpečně z cest, můžu být vděčná, že jsem se vrátila bez poruch a nehod – zase věci, které nemůžu úplně ovlivnit. Lednice chladí, svetr hřeje, voda odtéká… Člověk za chvíli nevyhnutelně dojde k závěru, že dostává mnohem víc, než dává; vděčnost je tak protijedem neustálých nároků, které ještě nikoho spokojeným neudělaly. Což naopak vděčnost umí – je jednou ze zásadních pozitivních emocí a taky zásadním kamenem naší spokojenosti.
A má samé výhody: je příjemná, bez nežádoucích účinků, je zadarmo a můžeme si ji přivolat během pár vteřin.

O pozitivních emocích a kde je čerpat, bude čtvrteční živý webinář. Máte-li zájem, koukněte na podrobnosti a přijďte taky.

Každý víme, co je vděčnost, občas ji i pocítíme, ale ona je to dáma skromná a nevtíravá, takže když ji do své reality aktivně nepřizveme, bude stát zapomenutá v koutě, což je stejná škoda, jako mít plnou kůlnu dříví a klepat se zimou. Zkuste to s ní!

S vděčností za to, že mám komu tyhle newslettery psát,

Michaela Peterková

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

Být ptákem, koho byste posr….?

Psychologický zpravodaj z 02/2021

Ahoj psycho-kamarádi,

byla jednou jedna oslava, na ní kupa pomerančů, spousta chlebíčků a pár hostů, z nichž jeden vyvolával v hostitelce pochybnosti, zda udělala dobře, že zrovna jeho také pozvala.

„Nechci bačkory. Stejně už tady žádné nemáš.“
„Tenhle je tady taky, jo?“
„Koho jako dojmou pomeranče?“
„Mějte se a děkuji za pozvání na tuto zcela zapomenutelnou oslavu.“

Podobná prohlášení dotyčný doprovázel očima v sloup a pohrdlivým mlaskáním a po jeho poslední větě se všem ulevilo. Jak se zpívá v jedné písni „Přišel a zase odešel – a nikdo se kvůli tomu nevěšel.“

Tenhle host byl … hostilní. Hostilita, to je když je člověk permanentně přednasejřen, což velmi snadno překlápí v otevřenou negativitu, a o druhých lidech si nemyslí nic lepšího, než že jsou otravní, omezení a nesnášenliví.

Je to obvykle osobnostní rys, což znamená, že člověk prostě takový je ze své podstaty – něco z toho zdědil, k něčemu přišel na své životní cestě a sám to v sobě vyživuje. Co je důležité – zpravidla si neuvědomuje, že je, jaký je – nepřátelský a protivný. Myslí si, že takoví jsou ostatní, a on se přece k někomu, kdo je na něj hnusný, nebude chovat mile. (To opravdu nebude, bohužel to neumí.)

Vzpomínám si na jednoho klienta – velmi vznětlivý člověk, který měl na kontě několik telefonů, počítačů a dveří, který svým autem předjel, zablokoval a následně seřval každého, kdo podle něj silnici a svému vozu nevládl, jak měl, a který si nechal kolem domu postavit třímetrový betonový plot korunovaný ostnatým drátem. Přišel za mnou, protože mu bylo líto, kolik peněz už ho stála ta rozbitá elektronika a že jestli by s tím nešlo něco dělat, aby se tak nevztekal. Naprosto ale nenahlížel na to, jaký hněv v sobě pěstuje. To všechno ti druzí…

Protože hostilita znemožňuje hezké vztahy a taky proto, že prokazatelně za pomocí infarktů myokardu zkracuje lidský život, doufám, že Vám tenhle rys nebyl dán. Zkusme takový pidi-test:

„Kdybych byl/a pták, věděl/a bych naprosto přesně, koho posr..“

Vidíte v tom sebe?
Pokud ano, není problém. Tedy za předpokladu, že Vašich cílů je omezené a spíše skromné množství. Jestliže se vidíte, jak rozmetáte své výměšky (ideálně ještě přes větrák) na všechny z rodiny, na sousedy, na lidi ve firmě, na celé město, …

Kdybyste snad chtěl/a něco pořádného, hostilita je jednou z vlastností, kterou si můžete otestovat online testem PESO – výsledky hned a ještě k nim malý bonus:)

A také o ní budeme mluvit na zítřejším živém webináři, který bude o vzteku, hněvu a agresivitě. Povíme si mimo jiné, proč je těžké vztek ovládat a jak na to. Chcete-li, proklikněte se k přihlášce.

Ať to s Vámi moc často necloumá, mějte se co nejlíp a co neodolněji,

Michaela Peterková

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

Očekávání

Úvodní pro jaroměřské ZUŠkoviny

Když je člověk čímkoli – dítětem, mámou, dědečkem, trombonistou, loutkářem, majitelem jezevčíka nebo návštěvníkem plaveckého bazénu –, něco se od něj čeká. Od dítěte se čeká nějaké to uctivé „Dobrý den“, případně „Dombinden“, které jeden roztomilý klouček kdysi adresoval přímo mně, dále se čeká aspoň předstírané zaujetí školními povinnostmi, radost ze života, ochota chodit s odpadky a sbírat mrňavé lesní plody, které vůbec nepřibývají, a tak dál. Od mámy se očekává, že bude své dítě milovat a dá mu najíst, přestože v něm úkoly, odpadky ani lesní plody nadšení nevzbuzují. Správný dědeček je hodný a veselý a podstrkuje dětem svých dětí fidorky a bankovky. Trombonista umí ovládat trombon, nebo ho přinejmenším rozezná od ostatních nástrojů, loutkář loutkami nezatápí v kotelně (ani jinde), majitel jezevčíka schová svého psíka do podpaží, kdykoli se na něj řítí nějaká větší psovitá šelma a u návštěvníka plaveckého bazénu se předpokládá vlastnictví plavek a odolnost vůči vodě.

Každý máme v životě spoustu rolí; denně jich vystřídáme nepočítaně. S každou takovou rolí přichází i spousta očekávání. To, že nějaká očekávání jsou, nejlépe poznáme ve chvíli, kdy jim nedostojíme. Třeba když si dědeček nechá na svou důstojnou pleš vytetovat motorku nebo když se chce člověk na koupališti smočit v kožichu. „To se přece nedělá“, říkají nebo si myslí ostatní, a to, co se dělá, to jsou právě ta očekávání.

Naše každodenní i sváteční role jsou svým způsobem masky, které si nasazujeme a které měníme podle situace. Kdo se svými maskami nekamarádí, má to s dobrým pocitem ze života těžké; kdo si vybral takové role/masky, které se k němu hodí, pluje svými dny ladně a rád.

V současné době jsme všichni nedobrovolně dostali masku zodpovědných, trpělivých, rozumných, onlinenových, statečných atd. pozemšťanů čelících nevítané breberce. Tuhle masku bychom už asi hodně rádi strhli a ekologicky zlikvidovali. A taky že ten moment jednou přijde a každou hodinu a každý den jsme mu blíž. Poznáte ho třeba tak, že ZUŠkoviny zas vyjdou na papíře. Tyhle únorové se vám ještě zjeví na displeji a jejich tématem je MASKA. Hezké počtení!

Kdo tady má depku?

Psychologický zpravodaj z 01/2021

Ahoj psycho-kamarádi,

jste „down“? Tmavá a k tomu i virová sezóna by tomu nahrávaly. Někdo je ovšem psychicky nezničitelný a dovede si, i omezený a „opatřený“, prokopat nové cestičky a žít. Moji známí v Praze si vychutnávají město bez turistů, kamarádka na home officu chodí na dlouhé procházky se psem, dva studenti z rodu si našli práci a získávají zkušenosti přímo v procesu.

Jsou ale i opačné případy a lidí plácajících se v apatii, depce či depresi vídám taky hodně a soudě podle zájmu o poradenské služby jich je čím dál víc.

Výkyvy nálady do mínusu jsou běžné jako vajgly na chodíku a tak jako ty vajgly nakonec vždycky spláchne déšť, i s mizernou náladou si nějaké to rozpouštědlo poradí. Skoro vždycky. Jak se ale pozná, kdy už je to vážné?

Smutná nálada začne být hodná pozoru, když:

  • trvá déle než 14 dní v kuse
  • člověku brání pracovat, věnovat se rodině a zálibám
  • odvála radost z věcí, které dříve radost dělaly
  • člověk přemýšlí, jak by se sprovodil ze světa

To už může jít ne o přechodnou depku, nýbrž o depresi – která je sice často taky přechodná, ale trvá to dlouho, nechává stopy a věrně se vracívá.

No a pak jsou lidé, kteří vězí v depresi trvale, ale vypadají, že jim to vlastně nepřekáží. Očekávají to nejhorší, svět je nemůže už více zklamat a … prostě to tak je. A Ijáček (z Medvídka Pú) je jejich král:

„Ijáčku,“ řekla Sova, „Kryštůfek Robin dává večírek.“
„To je zajímavé,“ řekl Ijáček.“ To mi asi pošlou zbytky, které jim upadnou na zem. Jak laskavé a ohleduplné!“
„Nesu ti pozvání.“
„Co to je?“
„Pozvání!“
„Ano, rozuměl jsem. Někdo to upustil?“
„To není nic k jídlu. To je pozvání, abys přišel na večírek. Zítra.“
Ijáček zvolna zavrtěl hlavou.
„Myslí asi Prasátko. Řeknu mu to.“
„Ne, ne!“ řekla Sova všecka načepýřená. „To patří tobě.“
„Víš to jistě?“
„To se ví. Kryštůfek Robin řekl: ‚Všem! Řekni všem!'“
„Všem kromě Ijáčka?“
„Všem,“ řekla Sova nadurděně.
„Á!“ řekl Ijáček. „To bude bezpochyby omyl, ale přijdu přece. Ale bude-li pršet, nesvalujte to na mne.“*

Psychiatrie na Ijáčkovo ladění pamatuje pojmy jako dystymie a dysforická porucha osobnosti (přehled poruch osobnosti najdete tady). Člověk (nebo Ijáček) je depresivní pořád plus mínus stejně, asi jako je T. G. Masaryk před místní základkou pořád z kamene.

O depresi a smutku budeme mluvit ve čtvrtek na webináři. Smutek přitom probereme nejen z jeho temnější, ale i z té přisvětlené strany. Smutek nás totiž uzdravuje z ran utrpěných na životní cestě. (Když ho není moc.) Pokud chcete, na webinář se přihlaste – podrobnosti se vyjeví po kliknutí.

Kdo jste v poslední době neměli depku, hoďte sněhovou koulí. Anebo radši po někom hoďte úsměvem. Třeba to pošle dál.

Michaela Peterková

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

Citová hádanka pro Vás

Psychologický zpravodaj z 01/2021

Ahoj psycho-kamarádi,

nový rok nás obšťastňuje zatím nemnoho dní, ale už i během těch pár dní jste ho určitě potkali, … zažili, pocítili, nechali jím rozechvět svoje útroby, zrychlit srdce, rozevřít oči, připravit na akci.

Koho že to?

Toho, který je řešením následující hádanky:

„Přijdu-li za tebou, když jsem zbytečný, srazím tě.
Přijdu-li za tebou, když jsi v nebezpečí, zachráním tě.
Přicházím ke slabým i silným, ale jen slabé oslabím.
Kdo jsem?“

Kdo nás zachrání v nebezpečí, ale zbytečně nám zkomplikuje život, když o nic nejde? Komu dovedou silní lidé odolat, zatímco slabým vezme i to málo, co měli?

Je to jeden, vlastně jedna … ze základních lidských emocí. Máme ji v sobě automaticky zaprogramovanou. Má nás chránit. Někdy je tahle emoce dobrou paní a, jak už to bývá, někdy ne.

Máte to, máte ji, máte ho?

Je to … … ještě jedna dramatická pauza … … je to strach.

Dobrý, když potřebujeme utéct před myší, paralyzující v nevinných situacích. Ale jak správně říká hádanka – neparalyzuje každého. Někdo je vůči němu odolný od přírody, někdo to dostal od rodiny, jiný to na sobě vybojoval.

I s nezdravě intenzivním strachem se totiž dá pracovat: Nechat si ho coby pocit, ale nejednat podle něj. Bát se, ale stejně do té obávané, leč zvládnutelné situace jít.

Rady jako „Neboj“ nezabírají. Nevíme, jak to udělat, abychom se nebáli.
Lepší je „Chápu, že se bojíš, a teď jdi a udělej to.“

Nebojovat proti strachu, přijmout ho jako svou součást, a i s ním jít udělat, co je potřeba.

Podrobně budeme o strachu a jeho zvládání mluvit ve webináři už příští čtvrtek. Zajímá Vás tohle téma? Tak se nebojte, klikněte a koukněte na podrobnosti.

Přeju Vám nebojavé vlídné bílé dny!

Michaela Peterková

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

Přání Vaší duši a jejím hnutím

Psychologický zpravodaj z 12/2020

Ahoj psycho-kamarádi!

Je to zase tady, rok kroutí posledních pár dní a sluší se do nich a do těch následujících něco popřát. A co popřát, to mě napadlo předevčírem, kdy jsem pro jednu školu vysílala webinář o psychice a psychických procesech. Obracím se tedy se svým přáním na Vaši duši a její hnutí neboli procesy:

Smysly a vnímání:

Ať vidíte, slyšíte, pociťujete a čucháte věci tak, jak opravdu jsou. Ať nezapomínáte, že máte dvě uši a jen jedna ústa, abyste hodně naslouchali a méně produkovali.

Vědomí:

Ať si uvědomujete, co je důležité. A taky ať si užíváte příjemné a osvěžující noční bez-vědomí.

Pozornost:

Ať Vám z reality vybírá a dál do hlavy posílá zásadní dění a současně ať zavrhuje a ignoruje věci zbytečné.

Získávání zkušeností:

Ať se nepřestáváte učit (cokoli) a ať pořád umíte žasnout!

Paměť:

Ať Vám tahle strážkyně Vaší životní historie a sklad vědění a všeho, co umíte, dobře ukládá, uchovává i vybavuje.

Potřeby a motivace:

Ať máte všechno, co doopravdy potřebujete, a taky ne o strašně moc víc, než potřebujete. Ať máte ve svém životě jasná a smysluplná „Proč?“ (něco dělat, žít…)

Myšlení:

Ať Vám to pálí a ať nemyslíte na blbosti🙂

Emoce:

Ať se nebojíte smutku (protože bez něj neumíme docenit to nejkrásnější), ať se vůbec moc nebojíte a ať se naštváváte jen, když to opravdu k něčemu je. A hlavně – ať Vám v mozku čvachtá a vybuchuje spousta radosti, hlavně z těch malých, každodenních věcí, protože na ně je nejlepší spoleh.

Díky za přízeň v tomhle nezapomenutelném roce, a když nebudete mít nic proti, zase se Vám ozvu v tom novém.

S úctou a srdečným pozdravem

Michaela Peterková

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

Pavoučí vánoční tradice

Psychologický zpravodaj z 12/2020

Ahoj psycho-kamarádi!

Žila byla jedna chudá vdova s dětmi. Jedno letní ráno si všimla, že uprostřed její chatrče cosi vyrašilo z podlahy. Byla to borovice, která rostla a rostla a o Vánocích z ní byl už pěkný stromek. Děti chtěly stromek ozdobit, ale neměly čím. Se slzičkami lítosti šly spát. Druhý den po probuzení překvapeně koukaly ony i jejich máma – stromeček nebyl holý! Všichni šli blíž a zjistili, že hodní pavoučci přes noc utkali krásné pavučiny a jimi stromek ozdobili. To ale ještě nebylo všechno. Když okny pronikly do chalupy a ke stromku sluneční paprsky, změnily se pavučiny na stříbro a zlato! Vánoční strom nádherně zářil a tahle máma a její děti už nikdy nežili v chudobě.

Dali byste si na vánoční stromek pavučiny a pavouky? Na Ukrajině, kde zmíněná legenda nejvíc žije, to dělají – mezi jejich ozdobami nesmí chybět ty ve tvaru pavučin a pavouků.

Kdybychom podobný zvyk měli i tady, možná bychom v tak vysokém počtu netrpěli strachem z pavouků neboli arachnofobií. Strach z převážně naprosto neškodných středoevropských pavouků má asi čtvrtina obyvatel ČR. Je to jedna z fobií, která je v nás „předpřipravena“ – naši dávní předkové se evidentně setkávali s pavouky „škodnými“ a strach jim pomáhal se před nimi chránit. I dnes tedy kvůli této připravenosti vznikne arachnofobie mnohem snadněji než třeba taková fobie z ředidla – ač má ředidlo mnoho nesympatických a potenciálně nebezpečných vlastností, existuje příliš krátce na to, aby se respekt z něj vepsal do šroubovice v našich buňkách.

Takže co z toho celé plyne? Nelejte na vánoční stromek ředidlo, zato na něm klidně nechte pavouky. Bojte se jenom toho, co je opravdu k bání, jinak buďte šťastní a uvolnění:)

Tady je pár věcí, které by Vám v tom mohly pomoct:

KOLO ŠTĚSTÍ – vytočte si tip pro lepší den

O LIDSKÝCH EMOCÍCH – poznejte podstatu radosti, strachu, smutku a vzteku

LEPŠÍ POCIT ZE ŽIVOTA – e-book zdarma ke stažení

Hezký předvánoční týden Vám přeje

Michaela Peterková

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

Kolik máte na svém účtu vnitřní pohody?

Psychologický zpravodaj z 12/2020

Ahoj psycho-kamarádi,

kolik máte na účtu?
Jste v plusu, v mínusu?
Máte nasysleno pro případ, že přijde nějaký větší průšvih?
Nebo jakýkoli průšvih znamená zanoření do dluhové bažiny?

Jak to chodí na bankovních účtech, to všichni známe – vklady, výběry, úspory, dluhy. A úplně stejně to funguje na účtu, který máme všichni uvnitř své hlavy a kterému se říká „účet vnitřní pohody„. Namísto peněz je jeho obsahem dobrý pocit ze života. Kolik máte na tomhle účtu?

Pokud nevíte, tak to poznáte třeba takhle: Někdo nedodrží slovo a způsobí vám komplikace. Vyvrtnete si kotník. Zapomenete peněženku na střeše auta. Jak vám po těchto neblahých událostech bude? Pokud máte pořád radost ze života, na účtu máte velké rezervy. Pokud se hroutíte už po prvním incidentu, jste v mínusu.

Jak účet vnitřní pohody funguje?

Ukládáme si na něj příjemné zážitky.

Při nepříjemných zážitcích vybíráme.

Když máme příjemných zážitků víc, než nepříjemných, vznikají úspory.

Když úspory nemáme, dostane nás každá nepříjemnost.

Proč je tahle představa užitečná? Z mnoha důvodů aspoň jeden: Nutí nás myslet na něco, co běžně přehlížíme – na příjemné prožitky. Když je nezaregistrujeme, nevážíme si jich, bereme je jako automatické, jako by nebyly, na účet se nám nepřipíší. Na seminářích dávám často tenhle příklad: Jdete po chodníku; nalevo od vás je dopravní nehoda, napravo kotě rozvalující se na rozkvetlém záhoně. Kam budete koukat?

Když to necháte na svém mozku, budete mít oči přilepené na dopravní nehodě. Přitahují nás negativní věci. Koťata a kytky jsou v nevýhodě hned na začátku – oproti dopravní nehodě nemají šanci.

A to je jedna z málo intuitivních a přitom extrémně důležitých věcí ohledně lidských emocí: Ty pozitivní mají mnohem menší sílu než ty negativní. Nehoda vítězí nad kotětem. Špatné je silnější než dobré. Pokud se tedy chceme v životě cítit jakž takž dobře, co musíme (u)dělat? …

I o tomhle budeme mluvit na webinářích o lidských emocích. Pokud chcete, přihlaste se – dozvíte se:
:: jak emoce fungují
:: jak je to se strachem, smutkem, hněvem a radostí
:: kdo je a kdo není emočně inteligentní … a mnoho dalšího

Emoce provázejí skoro každý náš krok, skládají nám obrázek příjemnosti nebo nepříjemnosti našeho života. Jestli chcete, pojďte se o nich dozvědět to nejdůležitější!

Koukejte na koťata, ukládejte na účet a všechno bude (plus mínus) dobrý:)

S prosincovým psycho-pozdravem,

Michaela Peterková

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

Když se psychika porouchá [Psych. zpravodaj]

Psychologický zpravodaj z 11/2020

Hezký den!

Porouchaná psychika, to je časté lidské trápení – možná máte osobní zkušenost a určitě někoho takového znáte. Propad nálady, závislosti, neurózy, nutkavé přejídání, nespavost, halucinace, demence,…

Porouchat se může všechno, co máme, včetně věcí v hlavě a jinde v těle – v případě psychiky smysly, centra řídící náladu a vědomí, paměťové oblasti i třeba oblasti sebeovládání.

Často dostávám otázku, kdy se už jedná o poruchu a kdy je člověk ještě jakž takž „normální“:
Kdy je člověk v depresi a kdy ještě ne?
Kdy můžeme říct, že má schizofrenii, nebo že je jenom poněkud podivínský?

Tohle skutečně umíme rozlišit, akorát ta hranice není exaktní jako třeba hranice mezi zápornými a kladnými čísly. Člověku je možné diagnostikovat poruchu, pokud svým nestandardním stavem či nestandardně probíhajícími psychickými procesy on sám výrazně trpí, případně výrazně trpí jeho okolí.

Takže u deprese to znamená, že zádumčivý člověk, pesimista atd. si automaticky nálepku deprese nezaslouží, pokud v životě funguje plus mínus ke své spokojenosti. Ale když je nešťastný, uvažuje o sebelikvidaci, nevyleze z postele, ani aby se najedl, o cestě do práce ani nemluvě, pak „Hustone, máme problém“.

Nebo zmíněná schizofrenie: Někdo má bohatý fantazijní život, mluví si pro sebe, má zvláštní nápady, občas se zdá být „mimo“, ale zase – v životě funguje, tak je zcela zbytečné ho jakkoli psychiatrizovat. Naopak pokud kvůli své bohaté fantazii a vnitřním hlasům trpí, nemá věci pod kontrolou a nesmyslně obviňuje lidi ze svého okolí, pak je nejspíš čas na odborníka a nějakou tu diagnózu. A hlavně léčbu, protože diagnóza má sloužit jedině léčbě – ať už psychoterapií, léky nebo obojím.

Duševní poruchy chodí na návštěvu častěji, než bychom chtěli: Schizofrenii má každý stý člověk, sociální fobií trpí každý sedmý, panickou poruchu mají dva ze sta, problémová konzumace alkoholu, to je každý čtvrtý muž, demence po pětašedesátce se týká každého dvacátého člověka. A to je jen pár ukázek, dalšími položkami diagnostického manuálu už strašit nebudu.

O psychických poruchách bude zítřejší živý webinář – pokud jste se zatím nepřihlásili a téma Vás zajímá, máte ještě chvilku možnost. Podrobnosti k webináři a detailní obsah najdete na této stránce.

Na webináři bude prostor i pro Vaše otázky, jeho součástí je písemné shrnutí a na stránce zůstane kompletní záznam pro pozdější zhlédnutí.

Těším se na Vás – zítra večer – online, živě, srozumitelně a co téma dovolí, tak i vesele!

Michaela Peterková

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz