Archiv rubriky: Psychologie

Jak se zbavit zlozvyku?

Hezký den!

Chcete přestat s kouřením, kousáním nehtů, odkládáním práce a podobnými zvyky? Podíváme se dnes, jak na to.

Všechny návyky jsou, když je zrovna provozujete, příjemné – je příjemné dát si cigaretu a zbavit se tak abstinenčních příznaků. Je příjemné ohryzat si pár nehtů a setřást tak úzkost. Je slastné vykašlat se na práci, do které se vám nechce, a utišit tak nechuť a nejistotu.

Příjemné krátkodobé následky se ale u zlozvyků transformují do následků dlouhodobě špatných – zničených plic a zkrácení života, do půlky zmizelých nehtů a rukou schovávaných před ostatními, hromadění práce, nervů a nedůvěry v sebe.

Jak se návyk chová? Jakýkoli návyk/zvyk je, jako když jedete po pohodlné široké dálnici:

Sami jste si ji vyjezdili opakováním té činnosti (kouřením, kousáním, odkládáním).
Samo vás to k ní táhne (protože každý zvyk je automatismus)
a jede se tam bez odporu a skvěle (uvažujme ideální dálnici, ne zrovna tu spojující dvě největší česká města).

Když se chcete návyku zbavit, znamená to přestat po té dálnici jezdit. A vyjezdit si novou (nekuřáckou, nekousací, pracovní). Začnete někde v houští, mezi náletovými břízami, budete to muset vysekat a prošlapat a pak dlouho procházet a projíždět, než se z toho stane fajnová cesta.

Co to znamená v praxi? Že vybudování té nové cesty dá práci. Po počátečním nadšení musíte očekávat těžkosti a nechuť; rozhodně to nepůjde samo. To není špatně, naopak je to prověrka, kdo to myslí vážně a kdo na to má.

Dále to znamená, že svody existující dálnice budou silné (příslib okamžité příjemnosti). Uvnitř se vám bude ozývat hlásek: „Pojeď tudy, je to jednodušší, než se někde prodírat, to přece nemáš zapotřebí.“ „Ne,“ řeknete. „Tak jenom jednou,“ bude smlouvat hlásek, „a pak se zase dáš na šlapání té nové cesty.“ Kdo někdy zkoušel s nějakým zlozvykem seknout, tohle dobře zná.

Jak se na obtíže připravit? Počítat s nimi, udělat preventivní opatření (zahodit cigarety, popelníky, nehty si natřít lakem proti kousání, smazat si z mobilu hry a facebook), zapracovat na svém odhodlání (pevně se rozhodnout), myslet jen vždy maximálně hodinu dopředu, u svodů si uvědomit, že za moment pominou, a za úspěchy se nebát odměnit.

Pokud chcete přestat kouřit, koukněte na web www.uznekourim.psychoweb.cz – najdete tam zdarma ke stažení kus e-booku s podrobným návodem a dál sadu s podpůrnými materiály a kuřáckou kalkulačku.

Nekuřácká kariéra se hodí obzvlášť v dnešní době – ekonomická krize je ve dveřích a nekouřením člověk ušetří hromadu peněz, viry jsou ve dveřích taky a zdravá nezadehtovaná těla jim podléhají míň. Na Už nekouřím najdete vše podstatné a taky pár příběhů s dobrým koncem. Koukněte, uvidíte.

Ať už chcete měnit jakýkoli zvyk, popřemýšlejte o projeté dálnici a prošlapávání nové cesty. Určitě přijdete sami na spoustu fíglů, jak své šance zvýšit. Snadné to není, ale jak nezapomenutelně řekla jedna nevidomá slečna – „Nepotřebuju to snadné; mně stačí, když je to možné.“

Pokud jdete klestit, přeju Vám hodně sil!

Michaela Peterková

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

Už nekouřím – jak přestat kouřit, návod, e-book, příběh, podpora v začátcích

Živý kurz relaxačních a meditačních technik – nový termín na říjen 2020, sleva 200 Kč za včasné přihlášení platí už pouze dnes!

Na co máte nos?

Hezký den!

Výběr partnera, vyvolání vzpomínek, odpor nebo potěšení – to všechno máme v nose. Lidský čich je sice stokrát méně citlivý než psí a celkově si, pokud zrovna nefouká od pavilonu opic nebo nemytých spoluobčanů, neříká o tolik pozornosti jako zrak nebo sluch. I tak ale umí divy a na ty se dnes podíváme, protože jsou to divy s reálným dopadem na život.

Nejdřív ten výběr partnera: Řekli bychom asi, že si partnera vybíráme podle toho, jak se chová, jak vypadá a podle společných zájmů atd. To je ale jen část pravdy. Jiná část mluví o tom, že jsme přitahováni k lidem, kteří nám voní (ale ne vlivem kosmetiky). Tihle lidé jsou totiž podle Přírody dobrými potenciálními rodiči našich potomků – jsou to lidé s odlišným imunitním systémem, což je pro silné a odolné potomky velká výhoda. Imunitní systém druhého tedy umíme podvědomě vyčuchat. Prostě Příroda nás vodí za nos. Někdo se vodit dá, někdo ne, souvisí s tím určitě i sňatky z vášně/lásky a z rozumu.

Naprosto fantastický je čich při vyvolávání vzpomínek. S tím jste se asi už nejednou setkali: Zacítíte nějakou specifickou vůni, například posečenou trávu, karbolku, smaženou strouhanku, vařené mléko… a ocitnete se rázem v dětství u babičky a dědečka na chalupě. Vzpomínky vyvolané vůněmi bývají prožitkově velmi intenzivní. (Platí to samozřejmě i u nepříjemných vzpomínek. Lépe tedy vytvářet si ty příjemné, což chce dostávat se do příjemných situací.)

Nakonec čich a dobrý pocit ze života: Jestli máte zrovna v dosahu něco, k čemu můžete s potěšením přičichnout – kávu, vyprané oblečení, nakousnutou hrušku, koženou bundu a tak podobně, zavřete oči a nasajte tu vůni. Pořádně a beze spěchu. Uznejte, že ty dvě tři vteřiny takto strávené byly krásné. (Asi už není potřeba nic dodávat; souvislost se spokojeností a dobrým pocitem ze života je jasná a co pro ně v ohledu čuchacím dělat, je taky jasné;) ).

Nezapomínejte tedy na svůj čich, nezapírejte svůj nos mezi očima. Vybírá vám partnery, lomcuje s vaší pamětí a když mu dáte šanci, poskytne vám spoustu nádherných chvilek.

Loučím se s pozdravem stylovým vzhledem k tématu: Ať se dobře cítíte!

A pokud chcete, přijďte na kurz relaxace!

Michaela Peterková

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

Živý kurz relaxačních a meditačních technik – nové termíny na říjen 2020

www.psychotesty.psyx.cz – online psychologické testy – osobnost, duševní poruchy, paměť, emoční inteligence aj.

www.zlutasova.cz – online programy pro duševní pohodu a zdravou sebedůvěru

Dýchání a jeho vliv na duši i tělo

Dobrý den a dobrý dech!

Připadá Vám dýchání jako banalita? Tak si ucpěte nos a pusu a za minutu se uvidí.

Bez dechu není žádný den a bez dobrého dechu není dobrý den. V dnešním Zpravodaji si řekneme pár zajímavostí o procesu, který málokdy zaujme naši pozornost. Probíhá automaticky, je řízen bez našeho vědomí a začne nám na něm záležet většinou jen tehdy, když je ho málo nebo moc.

Dýchání – zajištuje život, ale má vliv i na naši rovnováhu, bolení zad, trávení, reflux, sebedůvěru a pocit pohody.

Jak to?

Hlavním dýchacím svalem je bránice, obrovská „placka“ přes celou hrudní a břišní dutinu, která se rozprostírá mezi plícemi a žaludkem a drží na žebrech. Při nádechu se celá roztáhne a její prostředek jde dolů, při výdechu se zase smrskne. Tedy v ideálním případě.

V tomtéž ideálním případě svým pohybem stimuluje střeva, přispívá k zavřenému jícnu a účastní se stabilizace těla. Má tak vliv na zmíněné trávení, ale vlastně na všechny procesy odehrávající se v „břiše“ včetně reprodukčních dějů. Když dýcháme špatně, což obvykle znamená povrchně a za malé účasti bránice, lecjaké děje v těle probíhají jinak.

Špatnou techniku dýchání poznáte třeba tak, že při nádechu zvedáte ramena, zato břicho a spodek hrudníku zůstávají relativně v klidu. To je toho, řeknete si třeba, nějaký dýchání když není dokonalý, nic se neděje. Ale podívejme se na to takhle: Když v některé oblasti svého života, třeba ve vztahu, v práci nebo v myšlení uděláte denně několik malých chyb, kde za chvíli tyhle oblasti budou? A kde budou, když těch chyb bude 20 000, slovy Dvacet tisíc, denně? Protože tolik spácháte za den nádechů a výdechů. Když jsou špatně, už jenom kvůli tomu množství (600 tisíc za měsíc, přes 7 milionů za rok) to nikomu nemůže jen tak projít. A taky neprochází. Epidemie bolavých zas, bolestí hlavy a trávicích problémů jsou toho důkazem (byť samozřejmě mohou mít i jiné příčiny či spolupříčiny).

Úhledné a správné dýchání působí dobře na tělo. A také na psychiku. Při nádechu se uplatňují aktivizující a „stresové“ nervové dráhy. Při výdechu klidné a „antistresové“. Proto delší výdech než nádech pomáhá ke klidu a naopak pořádný nádech aktivizuje.

Soustředění na dech je také vynikající prostředek k pohodě a sebeovládání. Stačí na chvíli zavřít oči a věnovat se svému dýchání. Vypadá to, že není nic jednoduššího, ale zkuste to pět minut vydržet. Kdybych nabídla nové auto každému, kdo pět minut vydrží celou svou myslí jen u dýchání, autoprůmyslu bych tím patrně vůbec nijak nepomohla a svůj rozpočet neohrozila. Prakticky nikdo totiž tak na první pohled jednoduchou věc nezvládne. Postupným tréninkem se ale můžete naučit svou mysl zkrotit a strávit občas velmi intenzivní chvilku sami se sebou a svým dýcháním. Benefity jsou dalekosáhlé – právě při soustředěném dýchání se budují nové spoje v mozkové kůře čelních laloků a tahle kůra je hodně užitečná ve zvládání stresu a emocí, hlavně strachu a úzkosti.

Chcete vědět, jestli dýcháte správně? Přijďte na můj živý kurz relaxace a meditace, kde se dechu věnujeme. Udělejte si čas poslední prázdninovou sobotu (29.8.) a naučíte se ty nejlepší, jednoduché a vyzkoušené techniky, jak se uvolnit. Na tomhle kurzu probíráme jen velmi málo teorie, zato si všechno prožijete na vlastní kůži a duši (a bránici:) ).

Podívejte se na podrobnosti o kurzu, a pokud se Vám kurz bude líbit, využijte slevu za včasné přihlášení, která platí jen do čtvrtka 13.8.

Tento kurz může zlepšit 20 000 věcí ve Vašem životě každý den – to už přece stojí za to!

Z kurzu Vás zdraví

Michaela Peterková

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

Podrobnosti ke kurzu relaxačních a meditačních technik: http://www.psyx.cz/relaxace-a-meditace-zivy-kurz/

Máte svou paměť pod kontrolou?

Hezký den!

V tomto Psychologickém zpravodaji pro Vás mám pár odstavců o paměti a testík, který ukáže, jak Vaše paměť funguje.

Ještě předtím ale dotaz: Zajímal by Vás srpnový termín kurzu relaxace a meditace? Původně jsem chtěla další termín vypsat až na podzim, ale kdyby byl zájem o prázdninový běh, něco koncem srpna spácháme. Třeba by to šlo, v případě pěkného počasí, i venku v přírodě. Podrobnosti o obsahu kurzu a ceně na http://www.psyx.cz/relaxace-a-meditace-zivy-kurz/ Máte-li zájem, nezávazně napište – stačí odpovědět na tento mail.

A teď už ta paměť. Mé pubertální děti se mnou občas vedou diskuse typu:

– Tys řekla ve dvě.
– Ne, řekla jsem o půl druhý.
– To teda ne, řeklas že ve dvě.
– Fakt ne, domlouvali jsem se na půl.
– Na dvě. Nepamatuješ si to.
– Nebo si to nepamatuješ ty?
– Já jo!

Paměť… Někdo má pocit, že mu funguje, jiný si o ní valné iluze nedělá. Předvádí nám různé fígle bez ohledu na věk: Odmítá vstřebat a bezchybně vydat věci ke zkouškám, mění vzpomínky („Byla to TÁÁÁÁKOVÁHLE ryba“) a ztrácí cesty ke slovům.

Spousta lidí starších 40 let se typicky děsí, jestli nemají nějakou předčasnou demenci, když jim vypadávají slova. „To je tén… no… jak se jenom jmenuje…?“ Nebojte. Pokud nemáte problémy s orientací (trefíte do hospody, domů (není-li to z hospody) a tak) a výpadky slov se týkají zejména jmen podstatných a vlastních, pusťte obavy z demence z hlavy. Je to asi jenom přetížení a běžné chátrání mozku, jež započíná už po dvacítce.

Paměti také škodí nedostatek spánku – nebo řečeno opačně – pro dobrou funkci paměti je potřeba dostatečně dlouho spát, přičemž paměť potřebuje zejména REM spánek a toho je nejvíc nad ránem. Pokud vstáváte na budík, vstáváte předčasně a ubíráte si právě REM.

Něco zkusíme. Přečtěte si pořádně tato slova: bazén, léto, plavky, teplo, bouřka, chladno, písák, koupaliště, cákat, plavčík, kraul, opalovat, mazat, vítr, rákosí, skákat.

Přečtete si je ještě jednou. Pak je zakryjte, nebo na ně dokažte nekoukat ani kousíčkem sítnice.

Teď přijdou tři slova. Rozhodněte, co v seznamu, který jste četli, nebylo: voda, slunce, hever

Dejte si klidně chvilku na úvahu. U heveru asi moc přemýšlet nepotřebujete. To je jasný kandidát na likvidaci. A co voda a slunce? Byly tam? Pokud patříte k většině, tak jistotu nemáte, ale zdá se vám, že minimálně jedno z těch slov v seznamu bylo. A přece ne, samá voda – ani slunce, ani voda. (Naštěstí se nemusíme pubertálně přít; můžete se přesvědčit.)

Tenhle úkol by byl snazší, kdyby původní seznam obsahoval slova, která spolu nesouvisí. V našem případě se aktivovala paměťová oblast související s létem a koupáním, a do ní slunce i voda jasně patří. Co to ukazuje? Že naše paměť není žádný videorekordér, i když ji tak rádi vidíme. (Jen tu svou, samozřejmě.) Paměť je ve skutečnosti dost nepřesná, dělá si tak trochu co chce a s naším vědomím mluví omezeně. Dále tento experiment ukazuje, že nám vypadávají detaily a jdeme spíš po smyslu.

Ve vztahu k vlastní paměti a její produkci tedy neuškodí trochu pokory.
A až Vám nepůjde si něco vybavit, koukněte, jestli to není vlevo dole. A pokud ne, tak to asi není vůbec.

Vydolujete teď z paměti, na co jsem Vás zvala úplně na začátku? Tak to případně zvažte – i třeba proto, že relaxace a meditace paměti prospívají. A hlavně si užívejte letošní první opravdu letní dny!

Přeji Vám slunce v duši,

Michaela Peterková

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

Podrobnosti ke kurzu relaxačních a meditačních technik: http://www.psyx.cz/relaxace-a-meditace-zivy-kurz/ Máte-li zájem o termín koncem srpna, nezávazně napište – stačí odpovědět na tento mail.

Když se někdo neumí radovat

Hezký den,

v minulém newsletteru jsem vás požádala o zaslání námětů a otázek k fungování psychiky. Přišlo jich hodně přes stovku, všechny jsem přečetla a moc vám za ně (alespoň takto hromadně) děkuju. Je v nich mnoho věcí, které do vznikajícího textu zařadím.

Dnešní newsletter věnuji tématu, které se v došlých otázkách objevilo opakovaně: Co s tím, když mi zmizela radost? Něco udělám, dokončím, něco se mi povede, někdo je na mě hodný, ale mně je to jedno. Je to normální? A kde znovu najít schopnost radovat se?

Schopnost prožívat radost přijde většině lidí samozřejmá. Je vlastně dost pravděpodobné, že jste o ní nikdy nepřemýšleli. Prostě něco je fajn, něco se povede, tak mám radost. Někdy takovou nenápadnou, někdy explozivní, ale prostě radost. Jednoduché a samozřejmé, ne?

Je to přitom stejné, jako když jsme schopni chůze, nebo dokážeme používat ruce, vidět, mluvit, polykat nebo že když zavřeme oči, tak drží zavřené atd. – všechno jednoduché a samozřejmé věci. Přesně do chvíle, kdy o ně přijdeme. S radostí je to stejné. I o tu jde přijít. A když se to stane, člověk jen kouká a zjišťuje, co to předtím měl za vymoženost a jak je to teď bez ní divné a těžké.

Jak se žije bez radosti? Je to svět, kde nic nevyčnívá. Všechny zážitky jsou emočně stejné – takové šedé, ploché. Něco se povede a je to jedno. Člověk sedí s přáteli, které má rád a se kterými je legrace, směje se ale jen ze zdvořilosti, protože v jeho nitru panuje lhostejnost. Vysněná dovolená? – A co má být… Pamatuje si, jaké to bylo s radostí, a ta barevnost a šťavnatost mu chybí. Chce ji zpátky, ale neví, kde se mu schovává.

Proč radost zmizí? Může se to stát po období dlouhého psychického strádání (nervy, stres, přetížení), po traumatu, v souvislosti s určitými onemocněními nebo to přijde zdánlivě „jen tak“. Nejčastější je ten první případ a pak se tomu obvykle říká deprese. Hlavním příznakem deprese je právě anhedonie, což je odborný výraz pro neschopnost prožívat radost. Deprese znamená rozhození hladin všelijaké tělní chemie; konkrétně k radosti potřebujeme noradrenalin, serotonin a nějaký ten dopamin. Když jich je málo nebo nejsou k dispozici, tělo (včetně mozku) nefunguje, jak má.

A co s tím? Člověk té chemii neporučí, v Lidlu ji taky nekoupí… I když taková čokoláda obsahuje tryptofan, což je základ pro výrobu serotoninu. Ale proti vážné anhedonii nepomůžou ani všechny kakaové boby světa. Musíme si napřed uvědomit, že radost ze života nezmizela náhodou (nejde-li o vedlejší účinek nějakých užívaných léků nebo třeba následky mozkové mrtvice; mluvím teď o anhedonii pouze coby následku psychického strádání). Nejspíš se jí u vás nedařilo. Nekrmili jste ji. Zakrněla. Dlouhodobá nespokojenost, uspěchanost, přetížení (nebo nuda) a ustaranost nepřejí vztahům, vášním pro něco či někoho, hlubokým zájmům ani smyslovým prožitkům. Když nebudete krmit morče, zhubne a umře. Když nebudete krmit radost, dopadne zrovna tak.

Proti neradosti a depresi jde bojovat více způsoby – když v ní jste po lýtka, zvládnete to sami, z hlubokého bahna si už budete muset nechat pomoct. Informace najdete na www.deprese.psychoweb.cz, kde je také ke stažení e-book Doktor mozek (o mozkové chemii). O radosti je toho hodně také na webu www.pp.psyx.cz, kde si můžete stáhnout e-book Lepší pocit ze života. (Oba e-booky jsou zdarma.)

Život bez radosti není žádná sranda. Pokud se to týká vás nebo někoho z vašich blízkých, přeju vám, ať se vás to brzo netýká.

S červencovým pozdravem

Michaela Peterková

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

PS. Na www.psychotesty.psyx.cz najdete test duševních poruch BITEPT (testuje i depresi), dále test osobnosti, emoční inteligence aj.

Váš šestý smysl a moje prosba

Hezký den!

Víte o tom, že máte ŠESTÝ SMYSL? (A není to intuice.)

Zkusíme ho: Dokážete říct, kde a v jaké poloze máte levý kotník, aniž se na něj podíváte?
A co krk? Víte o něm?
Palec na pravé noze?

Víte o všemožných částech svého těla a i se zavřenýma očima dovedete pocítit, v jaké jsou pozici, kde jsou a jaké v nich máte pocity. Není to přitom díky žádnému ze smyslů – zraku, sluchu, čichu, chuti ani hmatu. Na pociťování těla máme totiž speciální smysl. Informace bere z mnoha nervových zakončení ve šlachách, svalech atd. Seznamte se, jeho jméno je „Propriocepce„.

Propriocepce je povahy nenápadné a skromné. Nekřičí vůbec o pozornost a na rozdíl od zraku a sluchu nás nestraší, jaké by to bylo, kdybychom o ni přišli. A přitom by to bylo hodně podivné a omezující. Oliver Sachs, slavný neurolog, popisuje případ své pacientky, které se právě tohle přihodilo. Ona tím jakoby ztratila své tělo. Necítí ho, pokud se na něj nedívá a nesoustředí se. Ve stoje, když zavře oči, tak se zhroutí na zem. Nedovede nic dělat rukama, aniž by se na ně dívala a udržela pozornost u toho, co dělají. Nevědět o svém těle musí být velmi zvláštní a těžko si to kdo z nás dovede představit.

Tak takový je náš šestý smysl. Pokud to pro Vás je objev nového zákoutí Vašeho těla a Vaší psýchy, jsem ráda.

:::::

Pracuju právě na novém textu a prosím Vás o pomoc. Co nevíte o lidské psychice a vědět byste to chtěl/a? Představte si, že byste měli cosi jako „Základy lidské psychiky“ coby povinnou četbu. Aby Vás bavila a k něčemu Vám byla, co byste se v ní rád/a nalezl/a za informace? Jaké otázky si kladete v souvislosti s vlastní psychikou? Nemám teď na mysli otázky na to, jak řešit určité své složité situace apod.; jde o to, jak psychika (vnímání, myšlení, paměť, emoce atd.) funguje.

Pokud Vás k tomuto tématu napadají nějaké otázky, napište mi je prosím v odpovědi na tento mail. > Aktuální poznámka: Díky za ty dvě stovky mailů! Mnohé otázky byly velmi inspirativní a v dobrém smyslu provokativní. Co šlo, to jsem do textu zapracovala a knížka je už napsaná.

Těším se na inspiraci od Vás! A ať se v červenci máte šťastně a uvolněně a nejbližší přípitek věnujte „Pripriocepci“ – „Ať slouží“:)

Michaela Peterková

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz


www.psychotesty.psyx.cz – online psychologické testy – osobnost, duševní poruchy, paměť, emoční inteligence aj.

www.zlutasova.czonline programy pro duševní pohodu a zdravou sebedůvěru

„Cože?“ zastaví se Franta a kouká na Vaška

Hezký den!

Tak jak to dnes jde? Máte naplánovaných spoustu věcí, jedna pěkně navazuje na druhou, pořád co dělat? Nebo nemáte naplánováno nic a stejně máte jak strávit či zabít minuty a hodiny?

Určitě si ale i tak každý den najdete několik chvil, které věnujete usebrání. Ha – to je už tak neznámé slovo, že mi ho Word podtrhává jako špatné či neexistující. Tak zkusím jiné: určitě věnujete denně několik velkorysých chvil sobě, popřemýšlení o životě a smrti, necháte na sebe působit to, co se vám od posledního usebrání přihodilo, ujistíte se, že si děláte starosti s těmi správnými věcmi a že nemarníte energii zbytečnostmi.

Asi ne, co? Není čas. A jak se to vůbec dělá? A taky kdo by vydržel sám se sebou a takovými úvahami?

Někdy nás ale okolnosti donutí. Tak třeba:

Franta s Vaškem jdou do hospody a povídají si. V jednu chvíli řekne Vašek: „Jo, Franto, ještě jsem ti chtěl říct, že mám poměr s tvou ženou.“ „Cože?“ zastaví se Franta a kouká na Vaška.

Je tam podstatné jedno slovo (resp. jedno slovo a jeho ocásek). Zápletka může jakákoli – „Moje dcera je těhotná a čeká sedmerčata“, „Vyhrál jsem sto milionů a tady ti jich deset nesu.“ To podstatné následuje: „Cože?“ ZASTAVÍ SE Franta a kouká na Vaška. Ano, Franta se zastaví. Proč? Protože si potřebuje přebrat, co zrovna slyšel. Zapřemýšlet, pochopit, přijmout.

Kdyby následovalo: „Mám poměr s tvou ženou.“ „Cože?“ zrychlí Franta krok. – bylo by to divné. Protože když si potřebujeme něco přebrat, musíme zpomalit. Zastavíme se v chůzi, v činnosti, v řeči … a všechno dění se přesouvá dovnitř naší hlavy (i celého těla).

Právě zastavení, zpomalení, usebrání je to první, co bychom měli udělat, když jsme v nepohodě či máme starosti. Jenže … to, že usebrání už není ve slovníku, není náhoda. Není to jen skoro neznámé slovo, ale už i neznámý jev. Na co zpomalit, když se dá zrychlit. Nebo když se dá vzít neurol, když do sebe můžu obrátit lahev vína, zakrýt potíže další frenetickou činností nebo povrchním tlacháním nebo koukáním na hejbací obrázky.

Přitom zpomalení funguje proti stresu a pro pohodu. Člověk si ujasní, co je důležité a co ne – když si to neujasní, stane se, že třeba i dlouhé roky honí za něčím, co za to nestojí, a propásne kvůli tomu jiné věci.

Pokud chcete usebrání vyzkoušet, tak do toho. Připravte se na to, že to zpočátku nemusí být moc příjemné. Asi jako jít na rande s někým, kdo vás má rád a choval se k vám vždycky hezky, ale vy jste na něj roky kašlali. Těžká situace. Ale dá se zvládnout. Postupně si zpomalování zamilujete a stane se základní a důležitou součástí vašeho žití.

::::::

Tohle, ač to na první pohled možná nevypadá, je jeden ze základních postupů proti stresu a napětí. Další postupy a taky srozumitelné informace o stresu – kde se bere, co s námi dělá v krátkodobém a dlouhodobém horizontu a co s ním – najdete ve videopřednáškách na www.psyx.cz/stres

No a když ván radím ubrat na tempu, tak já uberu na ceně a videopřednášky teď pořídíte za cenu trička z Lidlu. Slevový kód „ZPOMAL“ zadejte na objednávkové stránce (sleva platí do 24.6.). Podrobnosti a ukázku najdete na www.psyx.cz/stres

Vylaďte se na léto do pohody – naučte se, jak na stres.

Srdečně Vás zdravím,

Michaela Peterková

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

Poraďte si ve složité situaci (Doslova!)

Krásné úterý Vám přeju!

Dnes bude Psychologický zpravodaj o metodě, díky které dokážete během minuty vidět nedobrou či složitou situaci z odstupu. A tak ji snáz vyřešit.

Slyšela jsem nedávno tohle vyprávění, které jako kdyby vypadlo z Jana Ámose a jeho kvaltování dobrého toliko pro hovádko: „Nemáš doma nějakej neurol? Už nemůžu, ale furt musím. Pomáhám doma mámě, už nezvládá tahat si nákupy. Děti v karanténě nechodí do školy, a když na nich neklečím, vůbec nic do školy neudělají a jsou akorát na mobilech. Chlap přijde z práce večer, doma už jenom odpočívá a ještě mi hodil na krk svoje rodiče – ani jeden už neřídí, bydlí přitom v zapadákově, takže když potřebují cokoli zařídit, musím je odvézt. V baráku mi všechno padá na hlavu. Nemám ani čas léčit si ekzém, kterej mě svědí k zbláznění. Jsem úplně na prášky. Jak dlouho se tohle ještě dá vydržet? Jenže musím, do pr….“

„Hele, kdybych ti tohle vyprávěla já, co mi poradíš?“

„No…. Ať si týden jenom dáváš obkládky na ekzém a nestaráš se o nic jinýho.“

„Tak to udělej!“

„Ale…. To by asi nešlo, ne? Vlastně proč ne?! Udělám to!“

Volaly jsme si pak po tom týdnu a tohle jsem se dozvěděla o průběhu experimentu: „To bys nevěřila, jak to dopadlo. Fakt jsem doma oznámila, že týden nedělám skoro vůbec nic – a ono to šlo. Tchýně si najednou zvládla dojet k doktorovi na kole, nákup jim dovezl manžel, taky mojí mámě zrovna nakoupil. Další nákup pak zařídil brácha. Manžel taky nařídil dětem trochu fungovat doma – kvalita práce sice děsná, ale lepší, než vůbec nic. Všichni jsou na mě sice trochu naštvaný, ale to nějak vydržím. I když třeba brácha uznal, že mi mámu nechal na starost, a taky manžel podotknul něco v tom smyslu stran svých rodičů. A už se mě dokonce včera večer, byť s povzdechem, zeptal, jestli má dneska něco zařídit. Protože tím týdnem to nekončí, vybojuju si pro sebe nějaký prostor natrvalo.“

To je happyend, co? A jak se přihodil? Když totiž zažíváme nějakou těžkou, nepřehlednou či nepříjemnou situaci, jsme plni emocí a stresu a je pak skoro nemožné v dané situaci ještě přemýšlet nad rozumným řešením. Člověk se zacyklí v úvahách – to se všechno nedá stihnout – ale musím – nestíhám – co budu dělat? – se z toho zblázním…

Jak z toho ven?

Cestu ukazuje Sokratés, který řekl, že „Nejjednodušší věc na světě je poradit druhému a nejtěžší je poradit sobě.“

A teď už jenom stačí využít první část téhle nádherné pravdy pro část druhou: Až se někdy zamotáte do problému, představte si, že vám o tom problému vypráví kamarádka nebo kamarád. A prosí vás o radu.

Poraďte mu a tu radu pak vztáhněte na sebe.

Tím, že si představíte, že ten problém zažívá někdo jiný, se vám povede vymanit se z víru vlastních emocí, a tak se vám povede zaujmout odstup.

Poraďte druhému – což je ta nejjednodušší věc na světě – a tím poradíte sobě.

Tak ať si se vším poradíte! A já jedu po tomhle psacím úsilí zjistit, jestli se na dnešek hodí Waldova písnička „Třešně zrály“. (To bylo včera – dnes dodávám – hodí a bude se ještě hodit nějakou dobu, než je sluníčko domaluje.)

Michaela Peterková

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

PS. Záznamy nedávných veřejných webinářů můžete zkouknout tady:

Řeč těla I a II

Proč děti zlobí?