Intuice

Existuje intuice a můžeme jí věřit?

Zatímco mladá rodina z trávníku před svým domkem bezmocně sledovala, jak za okny jejich kuchyně šlehají plameny, pro hasiče uvnitř to měl být rutinní zákrok. Běžný požár vzniklý od sporáku nebo lednice, na který stačí trocha vody a je to. Jenže tady to trvá poněkud déle. Oheň stále není zvládnutý a do toho najednou velitel hasičů Tom Banks zakřičí na své muže: „Všichni okamžitě pryč!“ Hasiči překvapeně běží ven od nedokončené práce a ještě netuší, že jim Banks právě zachránil život. Netuší to ovšem ani sám Banks. Krátce poté se propadla podlaha, na které hasiči stáli, a odhalila se skutečná příčina ohně v kuchyni: obrovský požár zuřící ve sklepě. To ale Banks ve chvíli, kdy rozkázal k ústupu z domu, nevěděl. Později vypověděl, že měl prostě jen pocit, že něco není v pořádku a že odtamtud musí všichni rychle zmizet. Rozhodl se výhradně na základě své intuice.

Může mít tohle nějaké rozumové vysvětlení, nebo jde o věc „mezi nebem a zemí“? Jak vlastně funguje lidská intuice? Můžeme se na ni spolehnout, nebo je to jako sázka do loterie?

Téma intuice, které odjakživa přitahovalo mystiky, romantiky, umělce i jiná lidská plémě, se pro psychologii stalo velmi lákavou rukavicí, již nebylo možno nezvednout. Do zkoumání tohoto podivuhodného fenoménu se pustil i Gary Klein, který krom mnoha dalších zpovídal též Toma Bankse. Banks neměl tušení, proč se rozhodl, jak se rozhodl. Při rozhovoru s Kleinem Banks zpětně rekonstruoval, jaké informace o tom, že se chystá nějaká zrada, měl na místě k dispozici: Bylo zvláštní, že se požár v kuchyni nepodařilo uhasit tak, jak to v podobných případech běžně šlo. Ten oheň byl příliš horký, což Banks cítil na napůl odkrytých uších. A netypicky tichý. To všechno odpovídalo skutečnému stavu věcí – požár pod podlahou vyvíjel velké teplo, nebyl slyšet a krmil oheň v kuchyni. Banks tyto informace vyhodnotil, aniž si byl vědom, že něco takového v jeho mozku pobíhá.

Kdyby byl Banks během zmíněného zásahu napojen na přístroj zobrazující aktivitu v mozku, mohli bychom pozorovat velkou aktivitu v pravé mozkové hemisféře. Právě tam, jak se ukazuje, sídlí naše intuice. Naše „nevědomé vědění“. Pravá hemisféra se zdá neustále skenovat naše okolí, umí syntetizovat zaznamenané podněty a rychle je vyhodnotit. Nepracuje ovšem se slovy (to je u většiny lidí doménou hemisféry levé) a tak nám výsledek nepředkládá v rozvitých souvětích. Výstupem její práce je právě nějaký ten pocit, (ne)jasné tušení.

To, že něco „víme“ ještě dřív, než si to dokážeme uvědomit, se podařilo prokázat například psychologům z univerzity v Iowě, kteří ve jménu vědy a pokroku vehnali dobrovolníky do spárů gamblingu. Každý z těch lidí měl před sebou čtyři hromádky karet. Z libovolného balíčku vzal vždy vrchní kartu a otočil ji. Mohl vyhrát nebo prohrát. Jeho úkolem bylo snažit se vyhrávat. Dva z těch balíčků přitom dávaly občasné velké výhry, ale taky bolestivé prohry a jejich celková bilance byla záporná. Kdyby hrál dotyčný jen tyto balíčky, skončí v těžkém mínusu. To druhé dva balíčky poskytovaly menší výhry, ale zase i velmi málo proher a celkově by člověk, který by hrál pouze tyto karty, skončil s plusovým výsledek. O tomhle ale autoři výzkumu před účastníky výzkumu jaksi pomlčeli. Člověk tedy otočil kartu a buď vyhrál, nebo prohrál. Hodně, nebo málo. A znovu.

Po kolika kartách myslíte, že účastníci poznali, jak balíčky fungují? Snadné to nebylo, přece jen to nebylo nalíčeno zas tak okatě…

Správná odpověď je, že to poznali po deseti odehraných kartách. A právě tak je správná odpověď, že to poznali až po osmdesáti.

Záleží totiž na tom, co myslíme oním „poznali“. Něco jako „Aha, takhle to je, tyhle dvě hromádky fungují takhle a tyhle dvě zase takhle“ dokázali účastníci říct zhruba po těch osmi desítkách odehraných karet. Ale intuitivně to tušili už po desáté kartě.

A jak na to experimentátoři přišli? Všichni účastníci totiž měli na dlaních přilepené indikátory toho, jak se jejich kůže potí. Když je člověk ve stresu, okamžitě je elektricky „vodivější“, potí se, i když třeba zcela neznatelně. A takové špatné karty s sebou stres přinášejí. Prvních deset karet neukazovaly dlaně nic zásadního, ale potom už indikátor začal naznačovat stres, kdykoli účastník sáhl po kartě z rizikového balíčku. Pravá hemisféra, intuice, signalizovala poznání toho, jak balíčky fungují, velmi rychle; racionálnímu myšlení to trvalo dalších 70 karet, než objevilo to samé. Pokud byl účastník k těmto neverbalizovaným pocitům dostatečně vnímavý, mohl podle toho velmi brzo volit karty. A vyhrávat. Nebo uniknout před nebezpečím, jako tomu bylo v případě Toma Bankse.

Vnímavost, schopnost zaznamenat tyto signály je první ze dvou důležitých podmínek, aby nám intuice dobře sloužila. Chce to být ve spojení s vlastním tělem, protože tyto informace často přicházejí z jeho různých částí – „cítíme to v kostech“, v žaludku nebo jako mrazení v zádech.

A co podmínka číslo dvě? Jak myslíte, že by to dopadlo, kdyby místo hasičů v čele s Tomem Banksem hasili ten požár běžní lidé? Nejspíš by hasili a hasili, až by se propadli a uhořeli. Jim by žádná intuice neřekla, ať urychleně zmizí. Banks to vyhodnotil na základě nestandardního tepla, ticha a problematického hašení ohně v kuchyni. Jenže tyto informace by ne-hasičům vůbec nepomohly. Oni by jich ani nevšimli. K tomu, aby kdokoli mohl využít intuici, a to je ta druhá podmínka, potřebuje o dané věci něco vědět. Mít zkušenosti, které jeho mozek může využít. Banks ty zkušenosti měl a jen díky nim pocítil, že on i jeho lidi jsou v nebezpečí.

Známý investor George Soros údajně někdy při pohledu na přehled cen akcií pocítí bolest v zádech. Tak ty akcie prodá a obvykle se ukáže, že udělal dobře. Můj programátor zase jednou koukal do kódu, který vytvořil, a něco mu na to nesedělo. Nevěděl co, ale něco ho v tom znervózňovalo a cítil, že nemá pokračovat dál. A skutečně měl v kódu chybu, kterou posléze našel. Já bych do toho mohla koukat celý den a bylo by to zrovna tak platné, jako bych koukala na Sorosovy akcie. Kde nic není, ani intuice nebere.

Intuice je tedy jednou z forem poznání. Pokud se budeme držet stranou mystiky, tak platí, že její specifika vycházejí z činnosti určitých oblastí pravé mozkové hemisféry, je neverbální, rychlá a vyžaduje určitý zkušenostní základ. Intuice je, když víme, aniž víme, že víme. K tomu ale potřebujeme něco vědět předem.

Michaela Peterková, 10.08.2017
www.michaelapeterkova.cz
www.psyx.cz

Zdroje:
Malcolm Gladwell: Mžik. Dokořán, Praha 2007. (Pozn.: Úvodní epizodu s velitelem hasičů líčí Gladwell poněkud střízlivěji; pro účely tohoto textu byly přidány určité detaily, které mají zvýšit čtivost, ale současně nezměnit nic na podstatě věci.)
Mark Solms, Oliver Turnbull: Mozek a vnitřní svět. Portál, Praha 2014