Léky

Prášky na hlavu – vzniká na nich závislost, nebo ne?

„Na depresi si místo antidepresiv radši beru Neurol, protože u antidepresiv mám strach ze závislosti.“

„Moderní prášky na spaní jsou bez rizika vzniku závislosti.“

„Lexaurin je bezpečné antidepresivum.“

Která z těchto prohlášení (s jejichž variantami se běžně setkávám ve své praxi i v médiích) jsou podle vás v pořádku a která jsou nesmyslná?

V tomto textu se podíváme na nejběžnější „prášky na hlavu“, jejich účinky, neúčinky a případná rizika vzniku závislosti.

(Pokud jste všechny tři úvodní věty vyhodnotili jako nesmysly, tak dál číst nepotřebujete a můžete svůj vzácný čas využít příjemnějším způsobem.)

Anidepresiva

Dnes se z několika skupin antidepresiv (AD) většinou používají SSRI a SNRI antidepresiva (Cipralex, Citalec, Deprex, Elicea, Asentra, Efectin aj.) Ta umí zařídit, že na neuronových synapsích v mozku zůstávají déle chemické látky, které umožňují komunikaci mezi nervovými buňkami. (Podrobnější vysvětlení, jak to v mozku funguje a jak to ovlivnit i bez léků, najdete v e-booku Doktor mozek – ke stažení zde.) Samotné léky tedy žádnou náhradní chemii nedodávají, závislost na nich nevzniká.

U AD se musí počítat s delší dobou, než začnou účinkovat – to nastane za dva až osm týdnů od začátku užívání. Je tedy chyba vysazovat lék po pár dnech s tím, že „stejně nepomáhá“ a zrovna tak je úplně neúčinné (a potenciálně škodlivé) občas si nějaké antidepresivum „zobnout, když mám nervy“. To pak funguje maximálně jako placebo.

Antidepresiva se pro svou bezpečnost a relativní absenci vedlejších účinků používají u širokého spektra duševních poruch – od deprese přes úzkosti po funkční potíže s podezřením na psychické pozadí (například „nevysvětlitelné“ zažívací potíže či bolesti) a další trápení.

Anxiolytika

Anxiolytika jsou léky proti úzkosti a k nejčastěji předepisovaným u nás patří Neurol, Diazepam, Librium či Lexaurin; ten poslední se někdy nazývá „růžový kamarád“. Jsou to léky ze skupiny tzv. benzodiazepinů a jsou návykové. To znamená, že po určité době pravidelného užívání je pro stejný účinek potřeba zvýšit dávku. Aby se vzniku závislosti předešlo, mají se užívat tyto léky jen nezbytně nutnou dobu a v co nejnižší dávce. Často se píší při začátku užívání antidepresiv, aby člověku ulevily, než se začne projevovat účinek AD. Rozhodně není vhodné užívat je namísto antidepresiv třeba několik měsíců, jak se to bohužel často děje, a to – opět bohužel – někdy i z nevědomosti některých praktických lékařů, kteří namísto bezpečnějších preparátů předepisují pacientům s depresivními potížemi jedno balení Neurolu za druhým.

Hypnotika

S legendárním Rohypnolem je už amen, ale nespavci mají mnoho chemických možností, jak se vypnout a chvíli spát. Starší generace hypnotik patří k benzodiazepinům (stejně jako zmíněná anxiolytika), je to například Dormicum, Midazolam, Nitrazepan a při delším užívání dochází ke vzniku návyku. Novější, tzv. z-generace – Hypnogen, Stilnox, Zolpidem – měla návykovost starších hypnotik řešit, ale to se nepodařilo. U všech hypnotik tedy hrozí riziko vzniku závislosti – to znamená nutnost zvyšovat dávku léku pro stejný účinek a potíže při jeho vysazení. U lidí s chronickými spánkovými potížemi, kteří se rozhodnou jít cestou léků, se coby prevence vzniku závislosti doporučuje jednotlivé lékové skupiny prostřídávat. Novinkou je volně prodejný melatonin – to je hormon, který se v mozku přirozeně vyskytuje. Zvýšení jeho hladiny způsobuje ospalost a jeho užívání (při dodržení dávkování) je, zdá se, bez rizika.

Co léky umí a co ne

Pro lidi s těžkými psychickými potížemi jsou nejrůznější léky mnohdy jedinou možností, jak získat šanci na duševní zdraví nebo aspoň znatelnou úlevu. Do objevu prvních antipsychotik (léků na psychózy, např. schizofrenii) a antidepresiv se toho pro vážně nemocné schizofreniky či lidi v hluboké melancholii nedalo moc udělat.

Naopak pro lidi s lehčími potížemi jsou léky spíš prokletím. Představme si člověka, který toho má moc: spoustu práce, aby vydělal na hypotéku, doma potíže s pubertálními dětmi, starosti v sexuálním životě a z toho plynoucí partnerské neshody a desítky drobných iritujících věcí každý den – kdo by se z toho nezbláznil? Úzkosti, bolesti hlavy, pocit, že je jen robot, lhostejnost, ztráta zájmů, únava… Diagnóza: úzkostně-depresivní porucha, dostane na to antidepresiva a ejhle – docela se mu uleví a hned to všechno zvládá líp. A tak může dál vést způsob života, který ho destruuje – akorát už mu to nevadí. Léky v takovémto případě neřeší potíže; jen utlumí signály, kterými tělo i duše dávaly dotyčnému najevo, že žije špatně a že má něco změnit.

Žádný prášek neumí odpovědět na otázku po smyslu lidského počínání nebo člověka donutit, aby si udělal dvě hodiny času na popovídání s kamarádem. Naopak fyzický pohyb, dobré jídlo, bohaté mezilidské vztahy a trochu duchovna dovedou pomoct naprosté většině lidí, kteří cítí duševní diskomfort.

Pokud jdete cestou léků, ať už proto, že je váš stav těžký a jinak nezvládnutelný, nebo proto, že se vám nechce vydat se po mnohem méně pohodlné, i když ve finále vítězné trase s nápisem „Práce na sobě“, nečtěte moc internetové diskuse o lécích, na netu ty léky ani neshánějte a jako průvodce si vyberte ideálně psychiatra, případně praktického doktora, který se v psychofarmakách vyzná. Vyhnete se tak různým zbytečným nástrahám a budete užívat to, co vám může pomoct.

Michaela Peterková, 31.07.2017
www.michaelapeterkova.cz
www.psyx.cz

Za revizi textu děkuji MUDr. Radkinu Honzákovi, CSc.

  • Mark Tamaru

    Pěkný článek, zejména mě zaujal 3.odstavec od konce, který se mě tak trochu týká. Signály, že se něco má změnit jsou zjevné na první pohled, ale už se neukazuje alternativní cesta, po které může člověk jít, jako tomu je v různých knihách (Alchymista od Coelho, Mudrc, surfař a byznysmenka: Sharma, atd…)

  • abacus

    Souhlasím, že se léky nemají zneužívat a rozhodně užívat podle doporučení lékaře. Potkávám se u známých, kteří mají potíže i s druhým přístupem – vůbec léky neužívat ve shodě s míněním aktivistů. I to vede do pekla. Viděl jsem, že známá měla z Neurolu takový strach, že žádný léčebný účinek nebyl a vysadila příliš brzy, takže následoval relaps. Až druhý pokus, kdy jsme Neurol oddémonizovali proběhl dobře, včetně vysazení, když byla v dobré pohodě. Doporučuji tedy vyhledat lékaře a léky užívat, když to doktor doporučuje a vysadit podle porady s ním.

  • Šárka Zahrádková

    Prášky jsou chemie, i prásky na bolest působí ve větsím mnozství jsou na energii ale pak čeká chronická únava. Proto bych nebrala prášky na hlavu nebo tak prostě ne nenávidím je, protože ovlivňují city a tak. A taky tu nechci psát svije problémi ale měla bych je brát ale k doktorovi nebo k psychologovi nikdy s tim nepudu.

    • Mark Tamaru

      Však o nic nejde, ten doktor buď usoudí, že léky jsou potřeba nebo nejsou. Jde o stejné léčení, jako na angínu, na to si léky snad berete ne?

      • Šárka Zahrádková

        Ano na to ano, ale i na antibiotikách se dá vypěstovat zavislost.

  • Hanča

    No….ono, řekla bych jde všechno tak nějak i s dobou…..nejdřív jsme byli málo kreativní, loajální, flexibilní a kde co, až přišlo k tomu, že musíme tak trochu pracovat na sobě, aby jsme tu roztěkanost, kterou jsme si s dobou vypěstovali zase dostali do přijatelných mezí a znovu zavládl klid a řád mezi tím vším chaosem…..a tak pořád dokola…volám po bezpečném prostoru, /i když zajisté bez práce nejsou koláče/…a bude dobře, myslím si.