Psychologický zpravodaj z 03/2021
Ahoj psycho-kamarádi,
dovede vám protivný člověk zkazit náladu, nebo umíte odolat?
Já patřím mezi ty, kteří se nechají otrávit snadno. Stěžování, jak je všechno špatně, bručení, hekání (aniž je dotyčný v posledním tažení), „to nejde, to se mi nechce, to je moc těžký, ach jo, ach ne, ach nevím“ – stačí pár minut podobných projevů a moje dobrá nálada se utíká schovat a chvíli trvá, než ji pak zas najdu.
Podle četných mailů a reakcí ve webinářích v tom nejsem sama, tak se na tenhle neblahý jev dnes trochu podíváme.
Přenos emocí, a hlavně těch nepříjemných, funguje spolehlivě a nakažlivost emocí vůbec nezaostává za britskou odnoží koroňáku. Na rozpoznávání a zrcadlení emocí druhých máme v mozku dokonce i pár koleček; dostali jsme je, když jsme ti společenští tvorové, v základní výbavě.
Emoce druhých nás tedy ovlivňují, ať chceme, nebo ne, a uprostřed nářků a stížností zůstane trpělivý úsměv na tváři asi jen člověku, který se nějak zbavil vědomí.
Přesto nejde říct, že druzí, jakkoli drzí či otrávení, lidé mohou za naši náladu. Za tu si odpovídáme každý sám.
Zní to někomu tvrdě. Ale kdyby moje nálada byla závislá na někom jiném, stávám se jeho hračkou či otrokem. Stačí sepnout tlačítko (něco rýpavého říct) a naštvu se. Jiné tlačítko a začnu nenávidět, jiné tlačítko a dostanu strach, žádná vlastní vůle, člověk by fungoval jak automat na kafe – stane se A, udělá B.
Jak to ale jde dohromady s emoční nakažlivostí – nevyhnutelnou, jak uvedeno? Emoce od druhých chytnu, ale přitom si za ně můžu sama?
Přesně tak. Kdyby nic jiného, tak svými rozhodnutími se dostávám mezi určité lidi, kteří mě pak „infikují“ svojí náladou.
Z emoční nákazy různým svrabem vede tedy cesta skrz důkladné vybírání lidí do své blízkosti. Jasně, třeba rodiče si už znova nevybereme a když představenstvo firmy, ve které pracuju, zvolí do svého čela nového a ještě vícekarátového psychopata, než byl ten minulý, moc s tím nenadělám. Ale jinak – možnosti jsou; partnera, přátele a známé si vybíráme.
V posledních letech si to osobně uvědomuju čím dál silněji – když chci být v pohodě, potřebuju kolem sebe lidi, kteří jsou taky v pohodě (a když nejsou v pohodě, tak jsou stateční, a když nemají síly ani na statečnost, nechají si pomoct). A určitě nepotřebuju škarohlídy, a tak se jim snažím vyhýbat.
Je ale i jiný způsob než vyhýbání. Na někoho, kdo je protivný, otrávený nebo nepřátelský, se můžeme podívat optikou toho, co mu chybí. Za těmi jeho stavy totiž bývá nějaká nenaplněná potřeba. Možná je protivný, protože má potíže se zdravím nebo v práci a svírá ho nejistota, co bude dál. Možná je otrávený, protože si nedovede říct o to, co by chtěl (obejmout, vyslechnout nebo mít klid), a čeká, že na to jeho okolí přijde samo. Možná je nepřátelský, protože se bojí ztráty nezávislosti, kdyby se choval přístupně.
Když se na toho člověka podíváme takhle, necháme také jeho náladu jemu. Nebereme si jeho stavy osobně. Mně tento pohled pomáhá. Sice mi nezlepší náladu, to jistě ne, ale ztráty nejsou tak velké a současně to vyživuje vztah s dotyčným. I hovor s takovým člověkem je pak jiný a snazší. Můžu se zeptat, co ho trápí, projevit pro to pochopení, případně se zeptat, co pro něj můžu udělat já. Jeho náladu ale neberu jako svou odpovědnost – je primárně na něm, aby se cítil tak, jak chce či umí. Já se zas postarám o sebe.
Tak to byla emoční nakažlivost, odpovědnost za vlastní pocity, vyhýbání a jiná optika. Třeba Vám to malinko pomůže při putování okamžiky Vašeho života. Všechny jsou vzácné, protože jsou jen v jediném exempláři – tak Vám přeju, ať jich zažíváte co nejvíc pěkných a opravdových!
Z jaroměřského zaracha Vás zdraví
Michaela Peterková
_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz
Online test emoční inteligence – otestujte se, jak na tom jste!
Utekly Vám minulé newslettery? Najdete je tady.
