Psychologický zpravodaj z 11/2022
Ahoj psycho-kamarádi,
Říkáte někomu věci jako tyhle nebo je slýcháte?
„Počkej, to děláš špatně, dej to sem, já ti to ukážu.“
„To je hrozný, jak se k sobě lidi dneska chovaj, co?“
„Já bych tak ráda změnila práci, ale bohužel nemůžu.“
„Teď jsem to zkazil. Pořád kolem mě chodíš a já se pak nemůžu soustředit.“
V minulém Zpravodaji jsme si říkali o špatných způsobech kritiky a dnes se podíváme na zdánlivě nevinné věty, které vedou do komunikačních pastí – k frustraci, hádkám, výčitkám a negativitě. A jako bonus vůbec nic neřeší.
Ještě předtím nechci zapomenout na živý dvoj-webinář JAK ZLEPŠIT VZTAH (i když třeba druhý nespolupracuje) – přihlášky a podrobnosti tady.
A teď k dnešnímu tématu. Všechny čtyři věty z úvodu můžou posloužit jako první tah v komunikační hře, která má předem daný účel.
„Počkej, to děláš špatně, dej to sem, já ti to ukážu.“ Tohle může říct rodič svému potomkovi, který se pokouší secvaknout kostičky lega. S těmito slovy může vytrhnout žehličku z ruky tchýně své snaše. Zkušenější kolega takto odhrne od počítače někoho, koho považuje za méně schopného.
Když se druhá strana „chytí“ a začne se bránit, je z toho slovní nebo fyzická přetahovaná, vzájemné dokazování, kdo čemu rozumí a končí to většinou uraženým „Já jsem to myslel/a dobře … a ty jsi nevděčný, ješitný, nabroušený …“ doplňte cokoli podobného. Cílem takové komunikace je všechno možné, jen ne vyřešit problém (někdy se tím dokonce vytvoří, když na začátku žádný nebyl).
„To je hrozný, jak se k sobě lidi dneska chovaj, co?“
„No jo, všichni jsou hrubí a netolerantní.“
„Já už ani nemůžu číst ty internetový diskuse.“
„Já taky ne. Dožili jsme se divný doby.“
„To jo. A těch peněz, co všechno stojí.“
O hodinu později seance končí a obě strany odcházejí příjemně zasmušilé. Cílem takové komunikace je postěžovat si a nemuset sám udělat vůbec nic, aby se něco zlepšilo.
„Já bych tak ráda změnila práci, ale bohužel nemůžu,“ postěžuje si jedna svým kamarádkám. Ty jsou hodné a soucitné a začnou se předhánět s nápady, jak by to přece jen šlo zařídit.
„Nemůžeš si aspoň zkrátit úvazek?“ – „To nejde, protože…“
„Nebo já se ti někde zeptám, jestli neberou lidi.“ – „Určitě ne takový, jako jsem já.“
„Vždyť takhle to dál nejde, podívej na sebe, jak jsi vyřízená.“ – „Já vím, no.“ – „Tak přece…“ „Ale ono to opravdu nejde.“
Jedna strana nabízí a nabízí, druhá zdůvodňuje, proč to či ono nejde. Cílem od samého začátku vůbec není něco vyřešit, nýbrž utvrdit se v tom, že jsem fakt chudinka, které není pomoci. A chudinka v té komunikační výměně vítězí nad všemi těmi ochotnými kamarádkami, které nádherně zfrustrovala. A příští týden si dají opáčko.
„Teď jsem to zkazil. Pořád kolem mě chodíš a já se pak nemůžu soustředit.“ Neboli „Ty můžeš za to, že se mi něco nepovedlo, a taky za to, že jsem tě předtím nedokázal normálně požádat o chvíli klidu.“ Když se druhá strana chytí, je z toho pěkná výměna ve znamení zvýšené hladiny adrenalinu, kdo za co může, proč to ten první nechával na poslední chvíli … A cílem bylo hodit svůj neúspěch na někoho jiného.
Ty čtyři úvodní věty jsou jako past na mamuta nedbale zamaskovaná trávou. Při troše ostražitosti se dají včas zahlédnout a není třeba spadnout do díry, zmazat se a muset se pak sápat nahoru. Jestli se opakovaně dostáváte do komunikace, která končí vždycky stejně … a blbě, je klidně možné, že se chytáte – nebo chytáte druhé lidi – do komunikačních pastí.
Abych sama jednu nevytvářela, nebudu dávat nevyžádané rady😉 Místo toho vás zvu na online minikurz JAK ZLEPŠIT VZTAH – partnerský, s dětmi nebo kolegy, kde probereme, co můžeme udělat každý sám za sebe, aby se nám s druhými žilo-bylo lépe.
Přihlášky jsou otevřené a máte už jen pár hodin možnost zajistit si příjemnou slevu.
Pro podrobnosti klikněte sem a mějte se krásně!
Michaela Peterková
_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz
