Na návštěvě v nemocnici: 😡 „Trapný ticho – to by ti šlo. Jak to, že tě mezi lidma nikdy nenapadne nic pořádnýho, o čem bys začala mluvit? No, vždycky jsi byla pomalá. A neusmívej se tak naplno, máš hnusný dolní zuby. Taky nedávej hlavu dolů, udělají si ti pak dvě brady a z boku vypadáš jako želva.“
Kus brambory vám z vidličky spadne zpátky do talíře a ohodí vás omáčkou: 😡 „Ty jsi nemožnej. Vypadáš jako prase. Ani najíst se neumíš.“
Chtěli byste mít přátele, kteří říkají takové věci? … Dost lidí je má – sami v sobě.
Ahoj kamarádi a fanoušci kvalitní psychologie,
dnes to bude o (ne)přátelské samomluvě. Sledujete, jak sami se sebou mluvíte? Je jedno, jestli potichu nebo nahlas. Jak hodnotíte svoje úspěchy a neúspěchy, svůj obraz v zrcadle nebo pohled na povadlé svalstvo, vrásky a jiné znaky toho, že už máte na tacháku něco natočeno? 🙈
😁 To poslední mi právě připomnělo typickou básničku Karla Plíhala:
„Plížil jsem se za plachými srnami
zamaskován jaterními skvrnami.“
Nebo když na koncertě strkal konektor od kytary do zesilovače se slovy: „Jenom si tady ještě napojím vývod…“
O významu humoru pro zvládání života není potřeba polemizovat. A je to varianta k nenávistným řečem.
Tedy zpět k té samomluvě. Věty z úvodních příkladů si říkáme sami. Dovedeme k sobě být strašně krutí. Proč? Máme to většinou naposlouchané z dětství – něco podobného nám možná říkali rodiče a taky to možná říkali sami sobě, když se jim nedařilo. Nebo se takhle vyjadřovali o druhých lidech. A tak se naučíme sami sebe sžíravě kritizovat, pohrdat sebou a nesnášet svoje tělo.
Kdyby s námi takhle mluvili naši kamarádi, asi bychom jim řekli, že s nima teda „neka“. Toho nejbližšího kámoše si přitom nosíme všichni v sobě. Úkol zní proto jasně – naučit ho ❤️ laskavosti. Mluvit se sebou tak, jak chceme, aby s námi mluvili dobří přátelé.
👍 Svědčí to sebeúctě, spokojenosti i vztahům. Začít se dá tak, že začnete naslouchat svým vnitřním rozhovorům. Představte si je jako rozhovory mezi přáteli. A uvidíte, kdy to vypadá opravdu přátelsky a kdy úplně ne. Už díky tomu by se něco mohlo začít měnit.
🔥 Naslouchat sobě a druhým se taky budeme učit na KURZU NASLOUCHÁNÍ – zvu Vás!
Díky naslouchání, které skoro nikdo neumíme (zatím), zažijete opravdu hluboké 💙 propojení a rozhovory, ale taky vzroste Vaše trpělivost s druhými a paradoxně si budete umět udržet odstup od toho, co říkají, pokud je to něco zraňujícího.
V lednu v Praze se těším naživo
PODROBNOSTI k programu najdete tady ✅
Hezkou samomluvu Vám přeju
💚 Michaela Peterková
_____________________
PhDr. Michaela Peterková
lektorka kurzu
