Co si do vztahů nesete z dětství? 👶

Psychologický zpravodaj z 10/2022

Ahoj psycho-kamarádi,

člověk je jako cibule. Začíná jako prostřední část a postupně na sebe nabaluje další vrstvy v podobě zkušeností (i hmoty). S sebou si nosí pořád všechno, co ve světě nabral od raného dětství po tenhle moment. Cokoli pak v životě dělá nebo přijímá, se pasíruje přes celou jeho historii.

Projevuje se to výrazně i ve vztazích, o čemž bude dnešní newsletter.

Petra je ve vztazích hodně submisivní, nechá si všechno líbit a nedokáže se vymezit a říct Ne. Neumí si ani říct, co by chtěla. Když se rodina rozhodne jet na sobotu do hor, jede s nimi, i když by radši šla do divadla. Doufá, že někoho napadne, co ona opravdu chce. Nenapadne a jí to připadá od druhých sobecké. Totéž zažívá s kamarádkami a v práci. Má pocit, že ji ostatní ani neznají.

V tom má Petra pravdu. Neznají ji, resp. neznají její přání a potřeby, protože o nich nemluví a vypadá, že jí vyhovuje, co se v rodině i jinde dělá. Pro vysvětlení musíme do Petřina časného dětství: Musela být „hodné dítě“ – nevymýšlet si, neprotestovat, poslouchat. Když dělala, co rodiče chtěli, bylo vše v pořádku. Když byla sebou, přišly výčitky otce (My tě živíme a máme tě rádi a ty za to ani nejsi ochotná trochu poslouchat?), máma s Petrou pak dobu nemluvila a ignorovala ji. Petra si vyvinula způsob přežití: Musím být „hodná“ podle nich, pak mě budou mít rádi. A to samé dělá teď, v dospělosti.

Jiný příklad. Albert je žárlivec. Neustále partnerku kontroluje, například ji zavolá a chce, ať mu přes videohovor dokáže, že je tam, kde ona říká, že je. Když kvůli práci musí spát Albert mimo domov, chce, aby měla jeho partnerka rozsvíceno a přes skype vysílala z ložnice, že tam spí. Vlastní problém Albert nepřipouští, říká pořád „Důvěřuj, ale prověřuj“.

Albert zdědil podezíravou osobnost po svém tátovi. K tomu se přidaly (vcelku přirozené) pocity méněcennosti pocházející z dětství, které ovšem Albert během dospívání a časné dospělosti nezpracoval. Podvědomě se cítí ne dost dobrý, stále se porovnává s ostatními a má dojem, že prohrává. Proto má strach, že si jeho partnerka najde někoho jiného (lepšího, schopnějšího, s lepší potencí), a proto ji hlídá.

Urážení se, hromadění majetku, vysmívání se někomu, opovrhování, chlad, to jsou příklady dalších projevů, které mají na vztahy poněkud repelentní účinek a které taky pramení v dobách, kdy člověk ještě neuměl počítat.

Všechno, co jsme zažili v dětství, se projevuje ve způsobu, jak se chováme k partnerovi a jiným lidem. Pokud nemáme ty blbé věci zpracované, může se to projevovat hodně nešťastně a vztahy se pak úplně nedaří – něco zásadního v nich chybí, přebývá, člověk nedostává to, co by potřeboval, a nedává to, by potřebovali druzí.

Zajímá Vás víc? Pojďte na online minikurz, ve kterém probereme, jak zlepšit vztahy, co pro ně můžeme udělat každý sám za sebe, i když se ten druhý třeba nesnaží. Jedním z témat bude právě i to, co si do vztahů každý přinášíme z dětství a jak se s tím poprat, aby nám tahle dávná historie vztahy nekazila.

 

V rámci minikurzu JAK ZLEPŠIT VZTAH uvidíte dva živé webináře s možností pokládat otázky, bude záznam k pozdějšímu zhlédnutí, písemné shrnutí a e-mailová podpora. Podrobnosti a přihlášku najdete na této stránce. Za včasné přihlášení dostanete slevu.

Hezký sváteční týden,

Michaela Peterková
_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *