Psychologický zpravodaj z 8/21
Ahoj psycho-kamarádi,
To, jak nám slůvko „ale“ dovede zkazit hezké zážitky a zdeptat nás při snaze poradit někomu jinému, jsme už probrali. Dnes budeme pokračovat a podíváme se na jiné, také krátké a poměrně nenápadné, ovšem potenciálně velmi toxické slovo:
„Zase jdeš pozdě!“
„Co to zas děláš?“
„Co ti zas je?“
„Proč jsi zase nezhasla na chodbě?“
Všechno celkem běžné výtky a výčitky, leč značně zintenzivněné za pomoci ZASE. ZASE v těch větách říká něco ve smyslu: Jsi ignorant, co chodí furt pozdě, pořád děláš blbosti, nad kterými zůstává rozum stát, jsi citově beznadějný případ, co se snad nikdy nenaučí ani tak primitivní věc jako je zhasínat.
ZASE říká, že druhý obtěžuje, že je trapně nedokonalý a že to asi nikdy nebude lepší. Je to takové výčitkové turbo a bolavý šíp. Druhý si to taky třeba nenechá líbit a komunikace se pak mnohdy stočí k tématu „Jak to myslíš, že ZASE? Kdy naposled…? Podívej se na sebe! …“ a už to jede.
Co s tím? Spolknout ZASE, které je stejně jen výrazem vlastní frustrace nebo povýšenosti, a řešit, co je teď – aktuální pozdní příchod, nebo co člověk zrovna dělá, jak mu je a že chodba teď zbytečně svítí – je celkem zbytečné do toho tahat, že svítila i před týdnem.
(Docela zajímavá je role slůvka ZASE v komplimentech. To je taky takové turbo, když se používá opatrně jako vzácné koření.)
Já si ZASE snažím hlídat, mnohdy ho ovšem zachytím, až když už je venku a můžu mu tak maximálně kouknout na záda a říct si „Zase jsi řekla to blbý ZASE“.
Tak se mějte srpnově krásně a když mě neodhlásíte, já se (zas) ozvu.
Michaela Peterková
_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz
