Co vám partner nikdy nemůže dát? 💡

Psychologický zpravodaj z 11/2022

Ahoj psycho-kamarádi,

díky všem, kteří jste se včera dívali na živé vysílání o vztazích, konkrétně o tom, co si do vztahů přinášíme ze svého dětství a vůbec ze své historie, jak nám tahle „výbava“ může kazit současné vztahy, a nakonec, co nám partneři, rodina nebo kamarádi nikdy nemohou dát.

:: Naše dětství v současných vztazích

Do vztahů jdeme „popsaní“ spoustou zkušeností a zážitků. Ty dětské jsou přitom ty nejsilnější. Formovaly nás v době, kdy jsme byli hodně tvární. Různé způsoby, jak s námi zacházeli rodiče, se často projevují dost typickým způsobem:

Adam měl dobrou, předvídatelnou mámu, která ho měla ráda a starala se o něj – v dospělosti Adam věří sobě i ostatním, umí být ve vztahu, umí být i sám, nehroutí se z kritiky.

Nebo měl Adam mámu, která se nestarala úplně pokaždé; nešlo předvídat, kdy ho utěší a kdy ne – v dospělosti se Adam bojí, že mu vztahy nevydrží, neustále potřebuje ujištění a aby si nějaký vztah udržel, zůstává i s nevhodnými protějšky.

Nebo byla Adamova máma odmítavá, Adam nezažil vřelou mateřskou lásku – v dospělosti nezvládá citovou blízkost, ve vztazích se „dusí“ a ukončuje je, jakmile začnou být vážné.

Kdyby máma Adama v dětství týrala, může se Adam dostávat do nefunkčních vztahů, může být sám krutý a chladný a bude druhého zároveň potřebovat i nenávidět.

Adam mohl být také v dětství nadměrně ochraňovaný, rodiče ho pořád chválili, všechno mu prošlo – a jako dospělý bude egocentrický, nesamostatný a závislý na přijetí druhými.

Pokud věřili Adamovi rodiče na přísnost a tvrdou disciplínu, bude mít dospělý Adam sklony k agresi a autoagresi (nějaké formy sebepoškozování) a k negativnímu smýšlení.

Pokud Adam nesměl projevovat svoje emoce, musel rodičům pořád dělat radost a oni nebrali ohled na jeho pocity a potřeby, bude mít v dospělosti pocit, že je odpovědný za to, jak se cítí druzí, popře sám sebe, nezdravě se obětuje nebo naopak příliš bojuje za nezávislost, kterou mu třeba ani nikdo nebere.

Dále jsme mluvili o paranoidní (podezíravé), narcistické a závislé osobnosti (o těch víc v písemném shrnutí po skončení celého kurzu).

A o tom, že si ohledně partnerských vztahů, když se nám nedaří, myslíváme, že stačí najít toho pravého/tu pravou, kdo nás bude mít rád, a tím bude vyřešeno. Jenže problém bývá někde jinde. Že my neumíme mít zdravě rádi druhého. A tak si můžeme najít pozlacený protějšek a nebude to nic platné a vztahy se budou nedařit podle podobného scénáře.

Nemůžeme chtít po druhém člověku, aby nám vynahradil cosi, co nám chybělo v dětství. A přece to často zkoušíme. Nevědomě. Zralá láska, to je péče o růst a štěstí druhého. Jenže když nemá člověk vyřešenou vlastní osobnost…. Tím spíš „řeší“ druhého a ví přesně, jaký by měl být a co je pro něj nejlepší😉

Co nám druhý člověk nikdy nemůže dát? Blízkost, péči a přijetí, které jsme měli dostat v dětství. To se nedožene a přes to se musí každý přenést. Nesplní nám potřeby, o kterých neví, že je máme. A nemůže nám dát pocit bezvýhradného přijetí, pokud sami sebe nemáme dostatečně rádi.

To byl tedy první díl. Příští týden se podíváme na to, jak pečovat o své potřeby a o potřeby partnera. Probereme, jestli a jak se druhý může pozměnit podle našich představ. A jak poznat nezdravou komunikaci a včas ji zarazit.

První díl je nyní na stránce kurzu k dispozici ve formě videozáznamu. Pokud vás téma zajímá a v kurzu zatím nejste, přihlaste se a podívejte se na něj. A dopřejte si naživo druhou část v příštím týdnu (i z té pak bude záznam k pozdějšímu zhlédnutí).

Podrobné informace k minikurzu JAK ZLEPŠIT VZTAH (i když partner třeba nespolupracuje)

Krásný víkend Vám přeju!

 

Michaela Peterková
_________________________

PhDr. Michaela Peterková

Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *