Funguje Vám záchod? Tož aleluja!

Psychologický zpravodaj z 02/2021

Ahoj psycho-kamarádi,

funguje vám záchod? Pojme, co pojmout má, a za pomoci vody a gravitace to pošle kamsi, kde už se vás to netýká? Tak to máte velké štěstí. I já takové štěstí mám. A protože jsme minulé dvě zimy měli záchod vždycky tak na týden mimo provoz, jsem si svého štěstí patřičně vědoma.

Když naše toaleta stávkovala, zabydlel se v koupelně kbelík a v domácí rutině nutnost jej po užití vynést. Mé pubertální děti však tento kyblík coby nedůstojný odmítly, a když na ně přišlo něco víc, než co se dalo odevzdat na zahradě u habrů, hodily se do gala a vypravily se na toaletu do (naštěstí nedalekého) Kauflandu.

Mimo provoz jsme měli i koupelnu, dřez, pračku a myčku směrem na odtoku a z těchto útrap, jak už to bývá, se zrodilo mnoho zajímavých zkušeností a informací. Například když se potřebujete osprchovat a žádná voda přitom nesmí odtéct, stoupnete si do velkého kýblu od primalexu, provedete hydro-úspornou očistu a kýbl vynesete ven. Když chcete použít myčku, stačí její vývod zavést do kýblu od fasády – takhle jsem zjistila, že naše myčka, naše věrně a fantasticky myjící babička-myčka spotřebuje na vycídění těch patnácti kil všeho, co do ní nacpu, pouhých 12 litrů vody. Též odpad umyvadla se dá po rozebrání sifonu nechat cákat do kýblu.

Od té doby uteklo dost vody – nová kanalizace budiž pochválena, problémy zmizely a zůstala jen vděčnost – za to, že to teče a odtéká, že kýble jsou zase ve sklepě a do Kauflandu se zas chodí jen nakupovat.

Vděčnost je neuvěřitelně účinný lék na různé depky, na rozmrzelost a naštvanost. Nedávno jsem slyšela v Českém rozhlase skvělou radu, kterou dává jedna pracovnice domova pro seniory, jejíž jméno se mi neuhnízdilo a už jsem ten rozhovor nedokázala dohledat, tamním klientům, aby nepodléhali blbé náladě: „Ráno se probudím a s vděčností si uvědomím, že žiju. Jsem vděčná, že chodím; když nechodím, tak že vidím a slyším atd.“ A tak se může pokračovat celý den. Rozdíl mezi životem plným stěžování a životem plným vděčnosti je na první myšlenku zřejmý.

Vděčnost je hluboká radost z něčeho, co jsme dostali. Člověk může vděčný jen za to, co si nedal či nezpůsobil sám.

Když se hezky učešu, nejsem za to vděčná, ale můžu být vděčná za to, že mám krásné vlasy (učesání je na mě, kvalita vlasů v genech). (To já zrovna nemám, ale jsem každopádně ráda, že vlasy vůbec mám, neboť paruka, jak si pamatuju z dob, kdy se moje máma léčila na onkologii, děsně svědí.)

Když dojedu bezpečně z cest, můžu být vděčná, že jsem se vrátila bez poruch a nehod – zase věci, které nemůžu úplně ovlivnit. Lednice chladí, svetr hřeje, voda odtéká… Člověk za chvíli nevyhnutelně dojde k závěru, že dostává mnohem víc, než dává; vděčnost je tak protijedem neustálých nároků, které ještě nikoho spokojeným neudělaly. Což naopak vděčnost umí – je jednou ze zásadních pozitivních emocí a taky zásadním kamenem naší spokojenosti.
A má samé výhody: je příjemná, bez nežádoucích účinků, je zadarmo a můžeme si ji přivolat během pár vteřin.

O pozitivních emocích a kde je čerpat, bude čtvrteční živý webinář. Máte-li zájem, koukněte na podrobnosti a přijďte taky.

Každý víme, co je vděčnost, občas ji i pocítíme, ale ona je to dáma skromná a nevtíravá, takže když ji do své reality aktivně nepřizveme, bude stát zapomenutá v koutě, což je stejná škoda, jako mít plnou kůlnu dříví a klepat se zimou. Zkuste to s ní!

S vděčností za to, že mám komu tyhle newslettery psát,

Michaela Peterková

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *