Hezký den!
Dostáváte se někdy pod přílišný vliv silných
emocí a nevíte, co s tím?
Na jednu stranu je to tak trochu osud náš všech,
protože mozek je – bohužel nebo naštěstí, jak se
to vezme – designován způsobem, aby nás
emoce válcovaly. Na druhou stranu jako u všeho
i tady platí, že co je moc, to je moc, a proto máme
i kousky mozkové hmoty určené k vyvažování
a brždění emočních vln. A právě o tom, jak tyhle
kousky zapojit, to dnes bude.
Ve stručnosti, jak to v nás při silných emocích chodí
(nebo spíš lítá): Jako příklad si vezmeme vztek. Ten
se zrodí uprostřed mozku v chumlu buněk zvaném
amygdala, když narazíme na nějakou překážku – ať
je to roh stolu, prasklá podrážka u boty, nějaký drzoun,
předbíhač, člověk, který má pravdu, nebo řidič z rodu
Suidae.
Tyhle podněty dorazí do emoční amygdaly mnohem
dřív, než do „rozumových“ okruhů. Amygdala
se nadme a zatroubí k pořádné odezvě. Začnou lítat
patřičná (a současně nepatřičná) slova nebo rány.
Mezitím už situaci zpracovávají i rozumová a sebeovládací
centra v prefrontální kůře, která si můžeme představit
jako určitou protiváhu těm syrovým silným emocím. Asi
jako když (přirozeně svalnatější) emoce tlačí na dveře z jedné
strany a (vždy slabší, ale statečný) rozum se opírá z druhé.
Jestli se dveře rozletí, nebo jestli budou pootevřené jen
na přijatelnou mezeru, to je závislé na tom, v jaké formě
máme ta rozumová a sebeovládací centra. Když v dobré,
vedeme projevy svých emocí jakž takž civilizovanými cestami.
Když v bídné, cloumá to s námi a my to jen bezmocně
sledujeme a pak hasíme následky a příště je to – navzdory
všem předsevzetím – úplně stejné.
Prefrontální kůra se naštěstí dá cvičit a posílit. Jednak
používáním a – aby bylo vůbec co používat – soustředěním.
Pokud se chcete líp ovládat, musíte se naučit soustředit.
Na cokoli. V psychologii se používá pár vyzkoušených
metod.
Jedna z nich je soustředění na vlastní dech – stačí jen
sledovat nádech a výdech a vydržet u toho minutu,
dvě, tři. Zkuste to a možná zjistíte, že Vám to nejde tak
snadno; že myšlenky odbíhají. To se časem spraví.
Nebo zkuste při zavřených očích zaměřit třeba palec
na své levé ruce, sledujte pocity v něm (něčeho se
dotýká?, teplota, tlak, případná bolest?)… dál ukazováček …
a postupně další prsty. Projet takhle celé tělo zabere
skoro hodinu, ale pro začátek stačí úplně jedna ruka,
noha apod.
Takhle – zaměřenou pozorností – se cvičí
sebeovládání. A to se pak hodí, když na nás přijde
vztek, úzkost, strach, sebelítost a další emoce,
které jsou všechny normální a přirozené, ale současně
nám můžou komplikovat život, když nemají žádnou
protiváhu.
Jako u každého cvičení je s tím samozřejmě spojená
ta otrava, že se to musí opakovat a že výsledky
přicházejí až po čase. Jinak ale samá pozitiva – zkuste
a uvidíte, že udělat si takhle dokonale soustředěnou
chvilku pro sebe je mnohem příjemnější a záživnější,
než to z popisu vypadá.
Přeju Vám milé setká(vá)ní s vlastním palcem či dechem!
Michaela Peterková
_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz
Žlutá sova – online kurzy pro duševní pohodu
www.zlutasova.cz