🤷♂️ „Čoveče, blbě spím, pouliční lampa mi svítí do oken, to je hrozný.“
💡 „Tak zavolej na technický služby, něco s tím musí udělat.“
🤷♂️ „Ty zrovna!“
💡 „Nebo si dej tlustý závěsy.“
🤷♂️ „Prosím tě, s mou Lenkou se tak domluvím na barvě závěsů…“
💡 „Tak spi v jiný místnosti, co není do ulice.“
Co byste řekli, chytla se tahle rada? Ne ne, včera to v Kauflandu, kde jsem nad brokolicí 🥦 v akci tenhle rozhovor slyšela, nebyla zrovna zóna, kde by někdo naslouchal dobrým radám, a tak ten nespavec zavrhl i zmíněný třetí pokus.
Ale ona skoro nikde nikdy není zóna, kde by kdokoli naslouchal dobrým („dobrým“) radám.
Ahoj kamarádi a fanoušci kvalitní psychologie,
všichni radíme moc rádi. Když jde o to, jak seřídit rozmetač bobků nebo jak napsat žádost o dotaci na kurzy zpěvu pro kočky, tak super. Když je ale razeno v osobních záležitostech, končí to většinou nezdarem 👎
Někdy i naprostým vyčerpáním 🥵 Znám člověka, který chce pořád všem pomáhat, v práci dělá zdravotního, rozvodového, svodového a psychologického konzultanta svým kolegům a domů přijde vždycky úplně hotový z té vší snahy, jejímž výsledkem je, že si přitáhne přívěs jejich starostí a frustraci z toho, že neví, co jim poradit.
💡 Takže rady většinou nefungují.
💡 Ty hovory jsou ve finále málokdy příjemné.
Jak to dělat jinak? Je tady jednoduchý způsob, jak odpovědět někomu, kdo mluví o svých starostech:
🦉 „To mě mrzí. Co s tím chceš dělat?“
A je to.
Možná začne nahlas přemýšlet, co by se dalo. Možná řekne, co už zkusil a nefungovalo to … a z toho vyplyne, co by šlo udělat jinak.
Možná řekne „Nevím“. (Co můžeme říct na takové „Nevím“, napadá vás něco?)
Někdo taky nechce věc řešit, ale chce o ní jen mluvit.
V každém případě větou „Co s tím chceš dělat?“ vrátíme odpovědnost tam, kde má být ⏩ k člověku, kterého se ten problém týká. A jsme s ním a společně vytváříme prostor, aby si, pokud chce, našel řešení. Třeba mu můžeme pomoct tak, že nabídneme pohled, který ho zatím nenapadl („A přemýšlel jsi víc o xy?“), ale nejvíc tak, že respektujeme jeho 🛣️ cestu, po které jde, a nemyslíme si, že známe nějakou lepší.
👧 U dětí to je úplně stejné.
„Nejde mi matika.“
„Péťa se urazil a nemluví se mnou.“
Z člověka se hned dere gejzír úžasných rad … ale to nejlepší, co se dá udělat, je zase ta otázka: 🦉 „Přemýšlel/a jsi, co s tím budeš dělat?“
A ne z povýšené, vševědoucí pozice, jako že vy to víte a dítě má přijít s jakousi „správnou odpovědí“. Přesně naopak, člověk má tuhle otázku položit s tím, že sám taky neví a vlastně je zvědavý, na co si jeho potomek přijde.
🛟 Nejlepší pomoc znamená často pomoct tomu člověku, aby si poradil sám.
Tenhle postup má spoustu úžasných výhod – 💙 prospívá komunikaci, vztahům a taky sebedůvěře člověka, který řeší nějaký ten problém. No a je šance, že ho opravdu vyřeší.
Přeju Vám setkání s někým, kdo tohle umí nebo je na cestě k tomu 👍
💚 Michaela Peterková
_____________________
PhDr. Michaela Peterková
psychologie psyx.cz
PS. Jak odpovědět na „Nevím“?
Třeba takhle: „Dej tomu chvilku. Určitě tě něco napadne.“
A opět, funguje to skvěle i u dětí a u těch hlavně bychom to měli dělat, motivuje je to k věci, které se říká přemýšlení.
💥Už 12 let posílám nadupaný psychologický newsletter – archiv dřívějších mailů najdete tady – vztahy, sebedůvěra, bolesti a jak se radovat ze života, o tom všem hromada textů do metra i do fronty na leguány 🦎
