Psychologický zpravodaj říjen 2021
Ahoj psycho-kamarádi!
Jak zvládáte kritiku? V pohodě nebo je pro vás bolavá? Vyrovnávání se s kritikou je důležitá životní kapitola a také to vypovídá mnohé o našem nitru.
Jsme stvořeni coby bytosti chybující. Kde jsou lidi, jsou i chyby, kde jsou chyby, je i kritika:
„Na maily zákazníků musíš reagovat rychleji. Píšeš dobře, jenom prosím přidej.“
„Ten koberec je vysátý špatně, zůstalo na něm spousta nepořádku.“
„Nejsem rád, že jdeš pozdě. Je dost nepříjemné tady čekat. Mohla jsi aspoň zavolat.“
Tyto tři příklady ukazují jeden typ kritiky. Jde o plus minus věcný a zdůvodněný popis toho, co člověk udělal špatně. Není osobní (žádné „Jsi neschopný, Neuděláš nic pořádně, Jsi hrozná“). Ukazuje, co se může v budoucnu zlepšit. Jde o tzv. konstruktivní kritiku.
Správná reakce na ni? Dát si pár vteřin pauzu, zamyslet se na řečeným, přijmout to nebo odmítnout. Pokud kritiku odmítáme, tak:
:: ne na základě emocí („Jdi se bodnout, Aby ses nepo…, Hlavně že ty jsi dokonalej“)
:: ani výmluv („Já za to nemůžu“),
:: nýbrž na základě faktů („Ten koberec je vysátý dobře, jsou na něm ale fleky, co vysát nejdou.“)
Pokud kritiku přijmeme, víme, co dělat dál, příště, líp.
Tak to byla kritika konstruktivní. Ten lepší typ. Jestli vás ale už ta vyděsila, volejte Houston, protože nejspíš máte problém.
Teď jiný kalibr:
„Jsi pitomá nebo co? Jak můžeš zkazit tak jednoduchou věc?“
„Nikdy neuděláš nic pořádně. Zmiz mi z očí!“
„Ty mě chceš svou neschopností zas vytočit, co? To není možný!“
Tady vidíme osobně mířené útoky, které mají druhého ponížit nebo zranit. Destrukce. Jestliže předchozí, konstruktivní kritika nese informaci o to, co je možno v budoucnu zlepšit, tato nese informaci o tom, kdo je člověk, který ji pronáší. Vypovídá to o jeho frustraci, kterou nedovede zpracovat a kterou si vybíjí na druhých. O pocitu nadřazenosti a podobně.
I v takové kritice se můžeme pokusit najít zrnko pravdy a poučení (ne vždy tam ovšem je), ale formu je potřeba odmítnout. Nejsem pitomá, umím pracovat pořádně, nedělám nic schválně.
Takže: Konstruktivní kritika nese informaci o naší nedokonalosti, destruktivní kritika o člověku, který ji pronáší. Z konstruktivní kritiky plyne poučení do budoucna, destruktivní je třeba odmítnout.
Jenže osobní a necitlivá, byť třeba zcela neoprávněná kritika umí zabolet, ne že ne. Mělo by to ale být jako když se bouchneme o kuchyňskou skříňku: zabolí to a za pět minut o ničem nevíme. Pokud to zabolí a bolí to dál a hnisá a víme o té ráně ještě za několik dní či dokonce týdnů, pak je jasné, že je tu opět nějaký problém. Ten druhý svými slovy otevřel nějaké zranění, něco, co si v sobě nosíme, citlivé a bolavé.
Obvykle to bývá fakt, že o sobě nemáme valné mínění. Že ten druhý má asi pravdu – jsem neschopný červ, blbá nána. Stopy těchto hlubokých přesvědčení vedou často až do dětství. Není úplně snadné se jich zbavit, poručit jim a na povel je změnit.
Ale pracovat s nimi jde. A to přesně můžete dělat. Pokud se vás tento problém týká, pojďte do online kurzu ZDRAVÝ VZTAH K SOBĚ. Rozebereme, jak tato zranění vznikají, a začneme je uzdravovat.
Špatný vztah k sobě se pozná třeba právě tak, že je člověk nadměrně citlivý na kritiku. A důsledky špatného vztahu k sobě jsou obrovské – vždyť jak může být spokojený někdo, kdo se nemá normálně rád? Kdo se děsí toho, že o něm někdo řekne něco špatného? Člověk se špatným vztahem k sobě si uvnitř nosí nemocná a bolavá místa. Stačí málo – kritika, náznak odmítnutí nebo ignorování; tím se to bolavé místo aktivuje, otevře a člověk tím trpí.
Na kurzu Zdravý vztah k sobě všechno tohle probereme a ukážeme si, jak z toho ven. Zajímá Vás tato možnost? Podívejte se na podrobnosti. Začínáme už za týden!
Hezké barevné dny Vám přeje
Michaela Peterková
_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz
