Psychologický zpravodaj ze září 2022
Ahoj psycho-kamarádi,
vychováváte svou mysl? Snad ano, asi ne, možná vás něco takového zatím ani nenapadlo😊
Plus minus všichni máme tendenci myslet si, že by mysl měla dobře fungovat sama od sebe, bez údržby, pořád. Jenže … mnozí to známe.
Základ při narození máme asi dobrý, i když i geny mohou leccos ovlivnit, třeba přecitlivělost. No a pak se setkáváme s mnoha vlivy, které nám ten základ kazí. Stačí, aby rodiče pořád opakovali nebreč, nevztekej se, nebuď smutná, nemáš důvod, nemáš žádný starosti. Nebo aby dávali špatný příklad s přejídáním, kouřením, hraním her, zbytečnými obavami či nedůsledností.
Pak, ve dvaceti, pětadvaceti, když už máme kompletní mozek a (částečně) vybudovanou vlastní existenci, asi málokoho napadne udělat si obrázek o tom, jak to má v mysli ponastavované z dřívějších dob, a případně tam uklidit a upravit, co nefunguje dobře. Spíš to necháme být. Jedním z důsledků je „nevychovaná“ emoční složka mysli, která si dělá, co chce, a my pak její působení sklízíme v podobě například prokrastinace, zlozvyků, ustrašenosti nebo unáhlenosti.
V minulém Zpravodaji jsme si dávali příklad se strachem ze zkoušky.
Pojď, jdem na zkoušku.
Nejdu. Bojím se, že to neudělám.
Vždyť to umíš.
Asi jo, ale stejně se bojím. Nechám to na jindy.
Klidně si místo té zkoušky doplňte něco jiného – návštěvu zubaře, vystoupení před lidmi, změnu zaměstnání, oslovení zajímavého člověka, …
V hlavní roli tu máme strach. Do určité míry pochopitelný. Kdy jindy se bát než před zkouškou, vrtáním nebo jinými lidmi?😃
Emoční část mysli tady říká – Hele, bude se dít něco nejistého, závažného, potenciálně nepříjemného, tak se na to připrav.
Tedy říká právě tohle v ideálním případě.
Jestliže je strach přehnaný, což je přesně v tom příkladu se zkouškou, říká: Ty jo, to bude děsný, fakt strašný, úplně příšerný, do toho nejdi, uteč!
Důsledky? Člověk prožívá zbytečné nervy, odkládá nepříjemné záležitosti až za hranu, připravuje se o spoustu setkání a zážitků a zůstává za svými možnostmi.
Takhle to máme, když jsme se nenaučili se svým strachem zacházet (nebo rodiče nás nenaučili, ať to na někoho hodíme:😃).
Co mi pomůže proti přehnanému strachu ze zkoušky, na kterou jsem jakž takž připravená?
Jsem doma, v mé nevychované mysli dokola rotuje „To bude strašný, já se bojím, hrůza, je toho moc, co když mi to vypadne, co když mě vyhoděj? …“
Co můžu v takové chvíli udělat?
Třeba tenhle jednoduchý manévr: Rozdělit si ten úkol na jednotlivé kroky.
Obléknout se.
Vyjít ze dveří.
Jít do školy.
Vejít.
Počkat, až mě zavolají.
Pozdravit.
Počkat na otázku.
Odpovědět, jak nejlíp dokážu.
Vždy mám mít v mysli jen to, co můžu udělat právě teď.
Obléknout se? Fajn, to zvládnu, na tom nic není.
Vyjít ze dveří? Zvládnu.
A tak dál.
Pomocí tohoto postupu praskne ten obrovský, neuchopitelný děsivý balík jménem „pppříšerná zzkkkouška“ a rozpadne se na zvládnutelné, jasně definované kroky. 👣
Zmizí tím úplně můj strach? Ne. To by ani nebylo dobré. Strach v přiměřeném množství potřebujeme, mimo jiné dobře motivuje. Trochu strachu zůstane, což vůbec nevadí, nechám si ho a jdu udělat to, co je potřeba a co udělat chci – projít zkouškou, ordinací, mluvením s lidmi.
Pokud trpíte nadměrnými obavami z neškodných situací, je tohle dobrý postup, jak vychovávat svou mysl. Pracovat se dá i s dalšími přehnanými emocemi a projevy a blížit se postupně k harmonii a rovnováze v hlavě i navenek.
Chcete o práci s emocemi i rozumem vědět víc?
Tak pojďte na živý webinář! Už za dva dny! Máte předposlední šanci přihlásit se na první živé vysílání 📺
Pro informace a přihlášku klikněte: Online minikurz ROZUM VERSUS EMOCE – JAK LÉPE POROZUMĚT SOBĚ I OSTATNÍM.
Informace z kurzu využijete také, pokud se staráte o děti, vnoučata, týmy zaměstnanců, kolegy nebo studenty. V principu totiž (ne)fungujeme všichni stejně.
Těším se naživo již tento čtvrtek! (Záznam pro pozdější zhlédnutí bude.)
Srdečně Vás zdravím,
Michaela Peterková
_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz
Podívat se na online živý minikurz ROZUM VERSUS EMOCE
