Máte silnější emoce, nebo rozum?

Newsletter z 04/2021

Ahoj psycho-kamarádi,

máte pocit dokonalé jednoty uvnitř své hlavy? Víte přesně, co chcete, dodržujete všechno, co si řeknete, nebo se to ve vás někdy pere?

Jako třeba:
Musím to udělat. – Ale tak strašně se mi nechce! Teď si radši lehnu ke knížce a udělám to zítra.“ Nebo: „Už si nebudu kousat nehty! – a o hodinu později jsou uhryzané do poloviny článků prstů a člověk má na sebe vztek a neví, proč vůbec hryzal, prostě se to dělo. Nebo: „Jdu do krámu jenom pro chleba a pepř“ – a vleče se zpět obtěžkán ještě špekáčky, camembertem, nanukovým dortem, novými koberečky do auta, zakrslou tújí a bednou vína.

Pokud se poznáváte v této druhé verzi, vítejte v klubu! V klubu lidí. Občasný boj mezi různými tendencemi totiž svádíme všichni (aspoň jsem tedy zatím nepotkala nikoho, kdo ne). Pracovat či lenošit, běžet nebo ležet, kousat nebo nekousat, koupit nebo nekoupit, pít či nepít, být či nebýt.

Často spolu zápasí emoce a rozum: Je rozumné jít si zaběhat a pracovat, nekousat si nehty, nekupovat blbosti. Je ovšem příjemné lenošit a hryzat a lovit koberečky a nanukáče. Rozumné versus příjemné.

Co vyhrává a proč? Je možné u toho boje a jeho důsledků netrpět? Můžeme si svůj rozum a své emoce vychovat tak, aby nám s oběma bylo dobře?

V těchto tématech jsem teď intenzivně ponořená, probírám se vlastními zkušenostmi s rozumem a emocemi a sbírám taky zkušenosti dalších lidí. Kdyby se Vám chtělo přispět mi do sbírky a pomoci mi tak s tvořením, vyplňte prosím tento dotazník.

Emoční a rozumová část v naší hlavě jsou jako siamští sourozenci – nikoli ale dvojčata. Když to zjednodušíme, emoce sídlí v limbickém systému, evolučně prastarém mozkovém hardwaru, který sdílíme se zebrami, hyenami, myšmi a jinou faunou. Časem si mozek řekl, že trochu přistaví; kutil tedy chvíli ve své přední části a vznikla prefrontální kůra – sídlo toho, čemu říkáme rozum. Měl pomoct emocím s řízením chování.

Emoce vzaly mladšího sourozence na milost a pod dohled a tihle dva začali společně řídit naše ruce, nohy, hlasivky atd. Jak víme, starší a zkušený sourozenec mívá navrch, ten mladší se nechá přesvědčit k různým skopičinám a ještě se v případě průšvihů staršího zastává. Nejinak je tomu uvnitř naší hlavy. Ten chce jít tam („Sedačka, dečka, lehnout si na chvíli, blaho, bezstarostno“), druhý jinam („Ještě je potřeba něco dodělat a pak bychom měli jít aspoň na hodinu na kolo“), dohadují se o tom, po chvíli to jejich dohadování nějak dopadne a výsledek je nám zjeven (sedačka vs. práce/kolo).

Někdo si souboj emocí s rozumem spojuje se vztahovými záležitostmi, jako např. „Já vím, že Pepa je cholerik, ignoruje mě a myslí si, že buráky jsou ořechy, ale když já ho mám ráda. A navíc mi posledně slíbil, že už na mě řvát nebude a že mě bude mít taky rád.“

Literatura nabízí mnoho příkladů domluvených rozumných sňatků a zmařených citů investovaných do protějšků nedomluvených. Vztahy jsou oblastí pro dohady emocí a rozumu velmi výživnou. Ale zrovna tak všechny další oblasti života, které pro nás něco znamenají. Tam všude se někdy stává, že tihle dva sourozenci nejsou ve shodě a všelijak se přetlačují. Na jedné straně jsou tyto úpolové hry naším údělem, ovšem je určitě možné posílit také období klidu a míru, kdy je oběma jasné, co je dobré udělat a to taky udělají. A o tom zas někdy příště.

Cítíte-li tedy touhu rozkliknout emočně-rozumový dotazník (třeba proto, abyste nemuseli jít uklízet, běhat nebo zalévat kytky:) ), najdete ho tady. Za vyplnění máte můj vděk.

Ať Vás ti dva ve Vaší hlavě svými spory moc nevysilují,
logicky Vás psycho-zdravím,

Michaela Peterková

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *