😡 Štve mě, jak mi pořád v práci nakládají novou a novou práci!
😡 Jak si může dovolit lézt mi do telefonu?
😡 Proč se mě pořád vyptává na věci, o kterých se mi nechce mluvit?
😡 Všechno mi říkají na poslední chvíli a já musím měnit svoje plány.
😡 Neustále mě přesvědčuje, že moje názory jsou k ničemu.
Člověk si nechá nakládat cizí práci, dá partnerovi přístup do telefonu, odpovídá na vtíravé otázky, vyhoví druhým na úkor sebe a zažívá nerespekt vůči svým názorům.
Co se asi v tu chvíli děje uvnitř? Jaký pocit je v takových situacích úplně normální?
Než se do toho dáme, zvu Vás na zítřejší živé vysílání o tom, JAK ZVLÁDAT VZTEK
💥 Rozebereme spouštěče
🪞 Podíváme se na ego a neuspokojené potřeby
📑 Dáme si návod, jak vztek zarazit včas
Podrobnosti a přihlášku najdete tady ⏩
A když to nestihnete zítra naživo, můžete se 📺 podívat potom, o nic nepřijdete
Ahoj kamarádi a fanoušci kvalitní psychologie,
jdeme na dnešní téma: Co je děje uvnitř nás, když nám někdo nakládá tu práci, leze do telefonu atd.?
Naštve nás to 😡
Jde o situace, kdy druzí lidé narušují naše hranice.
Když mi někdo dává cizí práci, je to podobné, jako kdyby mi přes plot na můj pozemek přehazoval cizí 🚯 odpadky, ať je za něj vynesu.
Když mi někdo leze do 📲 telefonu, je to stejné, jako by mi chodil bez pozvání domů.
Když se mě vyptává na příliš osobní věci, je to, jako kdyby se mnou chodil na záchod 🚽
Naše osobnostní hranice jsou zrovna tak důležité jako hranice fyzické. A 😡 vztek je jejich strážce.
V těchto případech je emoce vzteku velmi užitečná – je jako alarm, který upozorňuje na nezvané hosty. Je proto potřeba se při podráždění nebo rovnou naštvání zeptat sama sebe: 🔔 „Nedostal se někdo za moje hranice?“
Ty hranice jsou tvořené nějakými pravidly, co je a co není mou povinností. Mými názory. Mým soukromím. Pravidly pro doteky.
❌ Obrana těchto hranic je potom odpovědností jen jednoho člověka… kohopak asi? 😉
Spousta zbytečného vzteku, rozzlobených nepřátelských myšlenek a osobních averzí vznikne 💡 jen proto, že si neumíme hájit vlastní hranice. Pouštíme si za ně lidi, které bychom nejradši nepustili.
Naštěstí to jde změnit a máme k tomu spoustu komunikačních možností:
🟣 „Všechen čas mi zabere můj projekt a tahle práce není moje odpovědnost, to má přece na starost Pavel.“
Představte si přitom, že to říkáte tónem, jakým si objednáváte pizzu.
🔴 „Lásko, můj telefon je moje zóna, respektuj to prosím.“
🟠 „Tohle téma bych nechala stranou. Pojďme si popovídat o …“
🟢 „Jasně, ráda pomůžu. Příště mi to prosím řekni s hodinovým předstihem.“
🔵 „Nesouhlasím s tím, že moje názory jsou k ničemu.“
Je to jednoduché, pohodové a těšíte se, až takové věty někomu řeknete? Těžko. Však obrana hranic není jako pít mojito někde na pláži.
Jenže když svoje hranice nehájím, jsem naštvaná, někdy i manipulovaná, ponížená, zažívám bezmoc – a bezmocnej vztek 😡
Když je hájím, je to ⛏️ namáhavé, ale odměnou je sebedůvěra, respekt od ostatních a pocit, že věci ve svém životě můžu do docela slušné míry utvářet 👍
Emoce vzteku je tedy někdy jako 🚨 alarm, který upozorňuje, že se mi někdo až příliš opírá o branku. Nemusí to dělat vědomě ani schválně, i když samozřejmě může. Každopádně je jenom na mě, abych s tím něco udělala.
Chcete o vzteku vědět ještě mnohem víc? Pojďte na kurz 💥 SOPKA V NÁS
Na stránce kurzu je už teď k dispozici 📺 videoseminář z minulého týdne a 💥 zítra se vysílá další – ještě stíháte. Koukat se můžete až do konce dubna.
Podrobnosti a cestičku k brance do kurzu najdete tady ⏩
(Zlobit se na vás nebude, že vstupujete, je to na pozvání 😊)
Krásný začátek března,
💚 Michaela Peterková
_____________________
PhDr. Michaela Peterková
psychologie psyx.cz
