(Listopadový úvodník pro ZUŠkoviny.)
Červeno-hnědo-žlutá nadílka šustící na cestách pod botami napovídá, proč se aktuální měsíc nazývá tak, jak se nazývá. Každý rok touhle dobou končí některé stromy svou zelenou sezónu. Ale proč jim vlastně listy padají? No, ony nepadají zas tak dobrovolně – strom jim velmi jasně naznačí, že už nejsou žádoucí a prostě se jich zbaví. Dělá to proto, aby přežil. Z listů, kdyby si je strom nechal, by se v zimě mohutně odpařovala voda, kterou by kořeny ze zmrzlé země nedovedly dočerpat. Sníh zachycený na listech by znamenal ohrožující zátěž, led ještě větší. A pokud by se do listí navíc opřela zimní vichřice, bylo by hotovo v tom okamžení. Tyto stromy tedy koncem léta odčerpají ze svých listů všechny živiny, naopak do nich pošlou odpadní látky, uzavřou jejich spojení s větvemi a v té chvíli začíná listopadání. Strom dobře ví, co dělá. Kdyby si listy hamounil, šlo by mu v zimě o zdraví či dokonce o život.
My coby součást přírody podléháme stejnému zákonu. Ten říká: „Chceš-li být živ a zdráv, zbav se všeho, co nepotřebuješ“. A je toho spousta, co nepotřebujeme, co nás zatěžuje a brzdí v rozletu a kvůli čemu nás porážejí životní bouře. Třeba takový zvýšený pocit vlastní důležitosti, přehnané ohledy na druhé nebo hromady hmotných věcí. To všechno musíme tahat s sebou, chránit před ostatními, měnit v tom baterky, oprašovat a starat se o to až k ustarání. Nebo si můžeme vzít příklad ze stromů a všechno zbytečné ze sebe setřást. S lehkou myslí pak proskotačíme listím – a též listy těchto úplně čerstvých ZUŠkovin. Zašustěte se do nich!
Michaela Peterková