(Psychologický zpravodaj z února 2023)
– Už jsi objednala tu dovolenou? 🌴
– Ne. Nedostala jsem se k tomu.
– Ach jo.
– Mohl jsi to klidně objednat ty, stejně jsi pořád na internetu.
– Já vím. Mohl bych tady klidně dělat úplně všechno.
– Tím jako myslíš, že já nic nedělám?
– No … tak řekla jsi to sama.
– Ty jsi ale hnusnej! To mám za všechno, jo?
Do počínajícího kraválu vstoupí babička: Tak já to za Ivanku zařídím.
– Jen to ne, to by to dopadlo.
– Jak to myslíš? Chtěla jsem vám jen pomoct. Taky tady nemusím bejt.
Tohle byl výjev ze Standardního domácího představení pro tři role. Tyto role najdeme ve všech podobných konfliktech a nezdařených debatách. Poznáte, kdo hrál zrovna roli Oběti, kdo Padoucha a kdo Zachránce? Respektive jak se ty role přelévaly?
Ahoj kamarádi a fanoušci kvalitní psychologie 😊,
kdekoli se objeví výčitky, hledání viníka, osočování, urážení se, pocit ublíženosti nebo křivdy, najdeme zmíněné role, aspoň tedy Oběť a Padoucha.
Oběť se v příkladu ze začátku tohoto mailu lituje („Ach jo“, „Mohla bych tady klidně…“) a pociťuje nevděk (Chtěla jsem vám jen …“).
Padouch útočí („Stejně jsi pořád na internetu.“), ubližuje („No … tak řekla jsi to sama.“, „To by to dopadlo.“) a nálepkuje („Ty jsi ale hnusnej“).
Zachránce se, ač nežádán (což je právě ten problém), snaží pomoct („Tak já to za Ivanku …“), aby obvykle končil v roli Oběti („Taky tady nemusím bejt.“)
V trojúhelníku rolí si to sehraně podávají. Výsledek je předvídatelný (přesto se ale dost často divíme, že jsme „už zase pohádali kvůli maličkosti“), neomylně to celé vede k hořkosti a negativním myšlenkám 💀😡 o těch druhých.
V druhém webináři kurzu ŽIVOT VE VLASTNÍCH RUKOU jsme mluvili o tom, jak tento patologický trojúhelník převést na mnohem lepší útvar.
Z Oběti se stane Tvůrce. Neptá se „Proč zase chudák já?“, říká si místo toho „Co s tím můžu dělat?“
Z Padoucha se stává Vyzyvatel. Zatímco Padouch ubližuje (skutečně či domněle), Vyzyvatel říká: „Ukaž svoje schopnosti.“
Ze Zachránce se stává Kouč. Zachránce pomáhá z nadřazené pozice, Kouč se dívá na druhého člověka jako na někoho, kdo je ok a potřebuje podpořit.
V našem příkladu by pak nová komunikace vypadala následovně (a varuju, bude to vlastně nuda oproti tomu původnímu dramatickému kraválu😉):
– Už jsi objednala tu dovolenou?
– Ne. Nedostala jsem se k tomu.
– Můžu v tom něco udělat?
– Ano, budu moc ráda, když za mě půjdeš na rodičák a já mezitím zařídím tu dovolenou.
– Rodičák je v pět, viď? Tak to bohužel nestihnu, už něco mám. Ale napadá mě: Babičko, nechtělo by se ti podívat se po čase do školy?
– Ráda.
– Výborně, děkuju, jsme dohodnuti.
Neboli – problémy jsou od toho, aby se řešily, a kde je vstřícnost, tam je cesta.
Pro účastníky kurzu ŽIVOT VE VLASTNÍCH RUKOU je tenhle mail připomenutím bodu, k němuž kurz směřoval, pro ostatní to možná bude příležitost k rozhlédnutí kolem sebe, analýze nezdařených komunikačních situací a ke zvážení, zda to příště třeba udělat jinak.
Pro přihlášené je kompletní kurz s videi a pracovními listy 📺📃💻přístupný až do dubna.
Hrát si na Oběť není cool. Jestli nedržíte „suchej únor“ a neabstinujete od etanolu, určitě zvažte abstinenci od Oběti a spol.
Krásné prodlužující se dny Vám přeje
Michaela Peterková
_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz
