Oslovujete druhé lidi jménem? ⏩ Petro, Tomáši, paní Šejvlová, pane Kvasničko? Zdá se to možná jako detail, ale je to sebevědomý akt 👍 Kdo neoslovuje lidi jménem, protože mu to připadá trapný, prozrazuje na sebe, že ohledně sebevědomí má na čem makat. A může hned začít – je hodně příležitostí pro pátý pád, příležitostí oslovovat…
❌ Ty máš super svaly, krásnej zadek, pořádný prsa, vyrýsovaný stehna, jsi nádherně štíhlá … Říkat druhým lidem hezký věci je potřeba, ale radši bychom měli sáhnout po jiných. Tyhle hlášky jsou přesně z té kategorie, kdy to myslíme dobře, ale může to skončit blbě 👎 – v toxických dietách, anorexii, bulimii a jiných problémech…
👉 „To už jsem slyšela.“ 👉 „To určitě není pravda.“ 👉 „Udělala bych to úplně jinak.“ Takové myšlenky a desítky podobných nám jdou často hlavou, když nám někdo něco říká. Třeba když vypráví o tom, co obvykle jí k večeři a já si pomyslím 👉 „No fuj, tolik toho jíst a tak pozdě“ nebo že…
Ten monolog je únavný a Jana doufá, že už brzo skončí – její máma s ní takhle mluví pokaždé, milion doporučení, co by měla udělat a co rozhodně dělat nemá, spousta 👉 „Já jsem ti to říkala“ a 👉 „Pořád ti přece říkám …“ Jana dřív všechno vysvětlovala, ale ty pokusy vedly jen k prodlužování…