😱 Jít si stěžovat, že máme v kanclu plíseň? To radši ne, nebudu riskovat, že někoho naštvu.
😱 Šla bych na tu akci, ale když ono tam bude tolik neznámých lidí…
😱 Už měsíc odkládám ten telefonát. Nevím, co mně XY řekne, když mu zavolám.
😱 Bez navigace? Tak to asi nejedu – co když zabloudím?
Ahoj kamarádi a fanoušci kvalitní psychologie,
podíváme se na další techniku od Phila Stutze, jehož pojetí Stínu z minulého týdne spoustu z vás zaujalo. Díky za reakce a podněty!
(Text případně najdete tady na michaelapeterkova.cz.)
Dnes to bude o strachu z náročných situací.
Situace, které dobře neumíme, nebo kde mohou nastat nepředvídatelné okolnosti, v nás vzbuzují stres nebo strach. To je normální. Pokud do takových situací někdo jde, neznamená to, že se nebojí, ale že se svým strachem nenechal odradit.
(Strach je velmi užitečný a někdy radí dobře; třeba vrazit s rozpracovaným jointem a dunícím reproduktorem na pletací kroužek by mohlo mít ničivé následky. Čili chce to vědět, kdy se strach vyplatí poslechnout. Dnes to bude o strachu ze situací, do kterých je naopak žádoucí se pustit.)
Když se náš život odvíjí pohodově a známým způsobem, cítíme se komfortně, neboli nacházíme se v 😊 komfortní zóně. Žádné výzvy, žádné nároky, všechno v klidu. Já když jsem doma, když jedu ve vnitrozemí vlakem, autem, na kole, bavím se s lidmi, co mluví řečí mého kmene, a podobně, tak jsem právě v komfortní zóně. Pak si po přistání v Oslu půjčím auto, je to navzdory předpokladům automat, se kterým jsem nejela dvacet let, a přijde respekt. Je nutno se vydat mimo zónu komfortu. Což znamená překonat určitý strach.
V našich příkladech z úvodu se mimo komfort nalézá, když má člověk říct nadřízené/mu o plísni v kanceláři, jet bez navigace a mluvit s lidmi 💀
Často nás tyhle nejisté situace odradí a zůstáváme ve svém známém pohodovém světě. V čem je problém? Že tenhle svět je děsně malý 🤏 Když se budu bát řídit automat, bude malý doslova – zůstanu v Oslu a 98% Norska bude mimo můj dosah.
Funguje to takhle: Za zónou komfortu je pruh strachu a za ním obrovský svět nekonečných možností a objevů.
Jak se do toho světa dostat? Tady zas Phil Stutz staví na hlavu klasické rady, které jsou sice fajn, ale …
Ty zní např.: Rozumně si zdůvodni, proč je tvůj strach přehnaný. Nauč se meditovat a pracovat tak se strachem, … Všechny ty metody strach démonizují – je fuj, e-e, nesympaťák, pryč od něj.
Co udělat otočku o 180° a strach si oblíbit? PS doporučuje tenhle postup:
Uvědomit si, že jste uvěznění v malém světě, a že to chcete změnit. Říct si:
1. Jdu do toho 👉
2. Mám rád/a strach! Strach mě osvobozuje! 👍
3. A ponořit se do něj a nechat se vyplivnout na straně nekonečných možností 🤸♀️🌏
Tohle je potřeba si hodněkrát přehrát. Vidět ten strach prostě jako rozumnou cenu za ty fantastické možnosti, které se otevírají za ním. Jako hraniční pásmo mezi vlastním mrňavým světem a celým ostatním světem. Jako vstupní dveře a nic víc.
(Funguje to navíc tak, že když se budu strachu bát, tím ho krmím. Když se do něj vrhnu s tím, že ho mám vlastně ráda jako součást hry, bude mnohem menší.)
Stutz mluví o „obrácení touhy“: Obvykle toužíme po pohodě, klídku a jednoduchosti. To funguje v rámci malého světa, naší komfortní zóny. Ale jít ven, to vyžaduje toužit po těch věcech tam venku a po cestě, která k nim vede, takže i po obavách, protože ty nás ve finále osvobozují a otevírají nám nekonečné možnosti velkého světa.
Tedy – Rozhodnu se, že něco chci, ale bojím se toho. Udělám kroky 1 až 3. A je to. Stojím u nadřízené a říkám jí o drobném problému ve své kanceláři, a věci se odvíjí dál. Jsem na akci s lidmi, co nekoušou. Sesumíruju si první větu, co řeknu do telefonu, a opět – věci se už pak odvíjí samy. Nemusí to být vždycky po srsti, ale jsem tam, ve velkým světě 🌏
(A ještě ve dvojici se Stínem…)
Mimochodem, teď chodím na kurz improvizace (improvizačního divadla), a můžu něco podobného doporučit 👍 i jako trénink chození mimo komfortní zónu. Kdyžtak zagooglete.
Dává Vám tahle technika smysl? Napište mi, co ve Vás vyvolává. Možná z tohohle tématu pak taky spáchám nějaký víc vysvětlující materiál. Případně knížka: Phil Stutz – The Tools (pro ty, kdo mají ve výbavě angličtinu).
Jestli víte o lidech, kterým by se tenhle pravidelný newsletter mohl líbit, pošlete je na michaelapeterkova.cz, kde si jde jeho zasílání na mail přihlásit.
Krásný úterý
💚 Michaela Peterková
_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
🦉 Nabídka živých přednášek a seminářů
💡 Online psychotesty – osobnost a mentální výkon
