🧍♂️ „Půjdeš se mnou dneska na volejbal?“
🧍 „Nemůžu,“ odpoví svému příteli Sabina a v duchu je pěkně 😡 naštvaná, že on si jde hrát a jí tam se vším nechá. Sabina dodělává překlad do práce, pak musí vyzvednout léky pro psa, má rande s pračkou a myčkou, chce zavolat mámě a …
Je často unavená, moc si neužívá život😔 Kamarádkám na jejich nápady říká „Nemůžu, nestíhám“, partnera v duchu obviňuje, že je sobec, když je věčně někde na kole, na hřišti nebo v dílně, zatímco ona nemá ani chvilku pro sebe.
„Sobec“ se pak na volejbalu zamiluje do jiné, která si udělá čas zaskotačit si u sítě, a Sabina to, ze svého pohledu pochopitelně, bere jako zradu❌ „Já, která jsem se tak starala .. tohle mám za to?“
Ahoj kamarádi a fanoušci kvalitní psychologie,
nějaký podobný případ určitě znáte ze svého okolí. Jste v týmu „Sabina“ nebo v týmu „Její přítel“?
Možná nejlepší je být v týmu 💙 „Hezký vztah“ a tomu by pomohlo, kdyby Sabina na volejbalovou nabídku řekla: „Hele, poklade, skvělej nápad, šla bych ráda. Dojdi prosím Bóbikovi pro léky a pověs prádlo, já mezitím udělám to ostatní a můžeme vyrazit.“ 🏐
Jaký je rozdíl? V tomhle druhém případě je Sabina sama sebou. Ví, co potřebuje a co by si přála, a to umí přátelsky sdělit ostatním. Naopak v prvním případě hraje 🎭 roli paní dokonalé a nenahraditelné. Čeká, jestli si někdo nevšimne (a když jo, stejně nabídku pomoci odmítne) a to, co by chtěla, dává na poslední místo. Není z toho spokojená ona ani její partner 👎
Příčiny najdeme překvapivě 🔙 daleko v osobní historii. Jako malá holka slýchala – Nestěžuj si, Nebreč, Dělej to pořádně, Musíš se víc snažit, Ty mě tak trápíš, co už zase chceš? nebo jiné věty, které znevažovaly její pocity a její potřeby. A protože dítě obvykle chce náklonnost a schválení rodičů, vyrobí si masku.
🎭 Maska je citově vyrovnaná, nenáročná a dělá rodičům radost. Strachy, smutek a potřeby zůstávají pod ní. Tohle si pak člověk přenese až do dospělosti – aby mě druzí brali, musím být někým jiným, něž kdo reálně jsem.
Projevy? ✨ Perfekcionismus, nadměrná soběstačnost, strach z opuštění, strach z velké blízkosti, boj o vlastní nezávislost (i když ji nikdo neohrožuje) nebo nadměrná přizpůsobivost. (Holky jedou spíš sebeobětování a perfekcionismus, kluci nadměrnou nezávislost, ale v těchto problémech často funguje i genderová rovnost.)
Kudy z toho ven?
🟤 Člověk si většinou hrábne na dno a tam zjistí, že dál už to takhle nechce.
🟠 Dalším krokem je uvědomění si, co chci a potřebuju.
🔵 A pak se to dětskými krůčky učím zavádět do praxe. Požádat druhého o laskavost. Říct, že se mi něco líbí. A nelíbí. Že na něco mám nebo nemám náladu. Ne arogantně, nýbrž s péčí o city druhého. Ze vztahu tak zmizí hra na chudáka a na oběť, což je jinak obrovský balvan.
Zajímá vás víc? Pojďte do kurzu 💙 JAK ZLEPŠIT VZTAH (i když partner nespolupracuje) a dozvíte se spoustu využitelných podrobností.
Třeba o tom, jak se určitá 👨👩👦 výchova, kterou jste dostali v dětství, projevuje ve vašich současných vztazích.
🎭 O těch maskách.
A jak překročit stín vlastní minulosti 🕶️
Online kurz 💙 JAK ZLEPŠIT VZTAH (i když partner nespolupracuje)
Ať Vám to jde s potřebami a přáními, krásné úterý,
💙 Michaela Peterková
_____________________
PhDr. Michaela Peterková
psychologie psyx.cz
