Umíte správně kritizovat? 😡 - PhDr. Michaela Peterková

Psychologický zpravodaj z 11/2022

Ahoj psycho-kamarádi,

poznáte, jaké chyby jsou v těchto slovech vyjadřujících kritiku?

😡 „Nikdy nepřijdeš včas a já pak musím čekat a to mě štve.“

😡 „Já se fakt zblázním, zase jsi mi skočil do řeči!“ (Tady jsou hned dvě chyby různého druhu.)

😡 „Jsi nemožná.“

😡 „Všechno zapomeneš. Nemůžu se na tebe v ničem spolehnout.“ (Tady dvě a se stejným rodokmenem.)

Bylo vám něco divného na té první větě? „Nikdy nepřijdeš včas a já pak musím čekat a to mě štve.“ Největší problém je tam hned úvodní slovo. NIKDY. To jak člověk slyší nebo vypustí při hodnocení chování druhého, je to spolehlivé šlápnutí do psí hromádky.

Zaprvé, nejspíš to není pravda. Někdy se včasný příchod jistě už zadařil. Zadruhé, je to kritika destruktivní, která nemá smysl. Přehnaně negativně hodnotí druhého. Nepojmenovává konkrétní situaci – tady vlastně kritizujeme spousty minulých prohřešků. Co si s nimi dnes ten druhý může dělat? Lepší varianta: „Jdeš pozdě, což mi vadí, protože nerada čekám.“ Konkrétní, pravdivé.

A co ty dvě chyby v „Já se fakt zblázním, zase jsi mi skočil do řeči!“ V první části máme dramatizování, které je lépe nechat si na opravdové průšvihy, jinak ztrácí na síle. V druhé části máme častého delikventa – ZASE. Podobně jako v předchozím případě se „zase“ vztahuje ke všem možným situacím z minula. A hovor se snadno stočí jiným směrem – „Jak ‚zase‘? Kdy to bylo naposled“?

Pokud mi jde skutečně o neskákání do řeči, ne o prokrvení se v hádce, stačí říct: „Skočil jsi mi do řeči, je to nepříjemný, prosím vydrž ještě chvilku.“

„Jsi nemožná.“ Neboli (zne)hodnocení člověka jako celku. Kritika nemá nikdy mířit na osobnost. Tím se totiž citově od druhého vzdalujeme a navíc když příště něco pokazí, kdo by se tomu mohl divit, když je přece nemožný, hloupý atp. Proto nekritizujeme osobnost, ale jen to, co druhý udělal. „To se ti nepovedlo.“ Extrémně závažné je tohle téma u dětí – padesátkrát uslyší ve škole nebo doma, že je pomalé, neschopné nebo třeba sobecké … a už se toho pocitu možná nezbaví do konce života.

A co ta poslední dvojchyba? „Všechno zapomeneš. Nemůžu se na tebe v ničem spolehnout.“ Je ze stejného ranku, jako v prvním příkladu. Tam bylo problematické slovo „nikdy“, tady máme čerty ukryté ve slovech „VŠECHNO“ a „NIC„, resp. „v ničem“. Tato slova zevšeobecňují, vytvářejí distanc a míří mimo konkrétní situaci. „Zapomněl jsi? Tak druhý pokus.“

Kritika ke komunikaci a vztahům patří. Cílem kritiky má být zlepšení stavu věcí, ne moralizování, vyjadřování převahy nebo ponížení druhého. Proto do ní nepatří hodnocení člověka jako celku ani zobecňující slova typu všechno, nic, vždycky, pořád, nikdy, zase, všude, nikde a určitě vás napadne ještě pár dalších.

Neměli bychom ani zapomínat na to dobré. Hlavně ale ne tímhle stylem: „Miláčku, večeře byla výborná, ale nenabila jsi na zítřek kameru.“

Je vám na tom něco divného? Konkrétně probereme ve webináři, na který Vás zvu. Tématem je tentokrát „JAK ZLEPŠIT VZTAHY“ a probereme, co můžeme pro vztahy udělat každý sám za sebe (i když se ten druhý třeba moc nesnaží).