(Psychologický zpravodaj z 03/2021)
Ahoj psycho-kamarádi,
je zamilovanost to samé, co láska? Tahle otázka se v rámci nedávno konaných webinářů o emocích vyskytla tolikrát, že si zaslouží i svůj vlastní newsletter.
Zamilovaní jsme někdy byli plus mínus všichni, i když existuje pár procent lidí, kteří tohoto citového vzedmutí nejsou schopní. O něco přicházejí, ledačeho jsou ušetřeni. Ta zbývající většina prožívá zamilovanost různě intenzivně, od relativního zachování zdravého rozumu až po stav, kdy bychom spíš zasloužili dočasně omezit svéprávnost.
Zamilovanost je především hormonální povodeň. Narazíme na někoho, kdo nám voní (což si obvykle ani neuvědomujeme) nebo má zlatou kreditku či dokonalé křivky (nebo aspoň nějakou kreditku a aspoň nějaké křivky) nebo vypadá, že umí dobře vařit čaj a hladit, … a spustí se bouře. Dopamin, fenyletylamin, kortizol…
Organismus se nabudí, vzroste srdeční tep, není třeba moc jíst ani spát, lítáme na záchod, myšlenky stále u NĚHO / u NÍ, všechno je krásné a i flegmatického pesimistu povznese zamilovanost tak, že ho blízcí nepoznávají.
Zamilovaný člověk se cítí nebývale hodnotný. Zároveň se strašně bojí, že o toho druhého, který je k-o-n-e-č-n-ě absolutně dokonalý, přijde. (To všechno platí, když je člověk zamilovaný opětovaně a šťastně; u nešťastné zamilovanosti dost pozitivních prvků chybí.)
Po několika měsících se věci mění – tělo se zklidní, pocit nebývalé hodnoty přejde v obvyklou sadu mindráků, flegmatický pesimista se vrací do své bažiny a ten druhý – je to fakt on, za kterým jsme byli ochotní jít … třeba i do Jaroměře? 🙂 Kam se to všechno podělo?
Během zamilovanosti je vše překryté sněhem, je to nádherné, bílé, nenarušené, … a že nevíme, co je pod tím, nás moc netrápí, však ono to bude super i pak. Když zamilovanost odejde, je to jako když sníh sleze. A teprve pak se vynoří krajina a vidíme, co v ní všechno je a kolik tam toho je a kde a jestli se nám v ní líbí. To je také bod, ve kterém se může začít rodit ta pravá láska – která bere druhého, jaký je, i s jeho pobuřujícími a otravnými nedokonalostmi, která pečuje, hodně dává i ráda přijímá. Říká se, že až po roce je vztah v bodě nula a může začít. Myslím, že to sedí.
Zamilovanost je tedy „jen“ hormonální záležitost; příroda si takhle zajišťuje, že nevyhyneme a říká nám – Tenhle je the best, s tím utíkej do nejbližších břízek.
Láska je přijetí a péče.
Přeju Vám hodně čehokoli, díky čemu budete zažívat krásné momenty!
Michaela Peterková
_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz
Utekly Vám minulé newslettery? Najdete je tady.
Psycho-videa – hádanky, relax, psychologie
Mohu jedině než souhlasit z vlastní zkušenosti, slovy básníka:
Bylo to překrásné a bylo toho dost… Nezval