😟 „Jednoho dne jsem zjistil, že jsem závislý na neurolu – ale to přece nestalo v tu chvíli. Muselo se to dlouho vyvíjet a já to vůbec neviděl.“
😟 „Jsem úplně vyhořelá. Už to pozoruju rok, ale začalo to asi ještě mnohem, mnohem dřív, akorát jsem si toho nevšimla.“
😟 „Budeme se rozvádět. Spělo to k tomu minimálně posledních pět let. Ale to mi došlo až teď. Jak to, že jsem během té doby vůbec nezaregistrovala, že je něco špatně?“ 
Ahoj kamarádi a fanoušci kvalitní psychologie,
dnes to bude o neblahých věcech, které začínají nenápadně, rozvíjejí se, aniž bychom si toho všimli, a my pak s překvapením sklidíme velký průšvih 💩
Tohle jsou typické oblasti, ve kterých tyhle zrady nastávají:
:: Vyhořívání v práci nebo doma při náročné péči o někoho; vede k vysátí energie a emoční vyprahlosti
:: Chronický stres, který pomalu opotřebovává hipokampus, žaludek nebo cévy a ústí v psychické a/nebo tělesné onemocnění (deprese, vysoký tlak, vředíky apod.)
:: Závislosti – člověk to celou dobu „má pod kontrolou“, až pak najednou zjistí, že nemá … a neměl, už hodně dlouho
:: Vztahové problémy, kdy se do společné stavby dá červotoč a po letech zjistíte, že založil úspěšnou kolonii a ze společného příbytku zbyl jen prach
Ta klouzačka vystupuje v typických přestrojeních:
:: Neobnovujeme svou sílu a pořád jen bereme z rezerv
:: Pro štěstí si chodíme nebezpečnými zkratkami
:: Nepřikládáme pod společný vztahový ohníček v domnění, že to půjde tak nějak samo
Jak to, že přehlédneme, že se vezeme?
Asi stejně, jako obvykle přehlížíme, že vůbec žijeme. Většinu doby jedeme na autopilota.
Nedíváme se do sebe a neposloucháme okolí (myšleno ty vzácné lidi, kterým by se naslouchat vyplatilo).
💡 Jak zjistit, že se vezem, ještě než je pozdě?
:: Všímat si pocitů neklidu, nespokojenosti, prázdnoty a také napětí a bolesti v těle – ukazují, že se něco děje
:: Umět se chvílemi zastavit a být jen se sebou, se svými pocity, myšlenkami a se svým tělem – než se komunikace s vlastním nitrem naváže, chvíli to trvá; stane se to třeba po hodině tiché procházky, při pomalém probouzení, při koukání do mraků. (Ani mě teď nenapadne napsat, že jsou to samé snadné věci. Pro spoustu z nás je jednodušší vydělat miliony, zblbnout dav nebo porozumět Kafkovi, než vydržet hodinu sám se sebou.)
:: Být k sobě upřímný a pokorný – ne jako závislák, který pod vlivem sebeklamu tvrdí, že to má pod kontrolou
:: Mít kolem sebe lidi, co mě dobře znají, a naslouchat jim – protože už nejmíň dva tisíce let platí, že oni dobře vidí třísku v našem oku
:: A v případě zrádných klouzaček se výjimečně vyplatí být předem trochu paranoidní a ptát se sebe i bez zjevné příčiny: Nevezu se náhodou na nějaké? A první „Ne“ nebrat jako odpověď.
Jestli někdo jede na nějaké takové klouzačce, je to jen jeho odpovědnost. Což je super, protože když si za něco odpovídám, můžu s tím taky něco dělat, a nejsem odkázaná na nic a nikoho jiného.
Tak bacha na přestrojené klouzačky, co vedou do břečky, a mějte se krásně jarně 🌷
Michaela Peterková
_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz
