Jste vůbec NORMÁLNÍ? 🙃

🙃 Jste normální?
🙃 Jsou lidé kolem vás normální?

Ahoj kamarádi a fanoušci kvalitní psychologie,

Podíváme se dnes na to, co to vlastně znamená „být normální“ a dostanete vodítka, jak to na sobě poznat.

Kdo/co je „normální“? Asi se shodneme, že se na tom úplně neshodneme. Někomu připadá normální spát 10 hodin, jinému ne. Někdo tři hodiny žárlivecky vyslýchá svého partnera a přijde si v dokonalé duševní formě. Jiný zase dobře funguje doma i v práci, plus minus všichni ho mají rádi a on si stejně připadá jako bídný červ – jeho sebedůvěra je nenormálně nízká.

Na normalitu máme několik pohledů:

💡 Existuje kulturní normalita neboli to, co považuje za normální daná společnost. Např. u nás není za normální (ani legální, ale to sem nepatří) sex s lidmi pod 15 let ani dohodnutá manželství; jsou ale části světa, v nichž to není považováno za problém. Dlouho nebylo normální, aby ženy mohly volit. Takové Švýcarsko to uzákonilo až roku 1976, Lichtenštejnsku to trvalo ještě o osm let déle. Co je normální, se tedy i v rámci kultur a také s časem mění.

(⏫ V Káhiře je běžné kvůli rozšíření silnice ubourat kus domu. Ve zbytku se v klidu bydlí dál.)

💡 Dále je to statistická normalita, podle které je normální to, co se nám vejde do nějakých statistických tabulek přibližně doprostřed. Tak třeba IQ 110 je normální, 80 a 140 z hlediska statistiky už ne.

💡 Pak máme osobní normalitu, neboli co každý z nás za normální považuje a jak hodnotí svůj život. Někomu připadá normální, že každou noc usíná hodinu, jiný z toho šílí. Některým rodičům připadá normální vozit své zdravé čtyřleté dítě na kočárku, jiným připadá normální udělat s takovým dítětem desetikilometrovou pěší túru.

Kategorií normalit bychom našli ještě víc, ale už tyto tři zřejmě stačí k vyvolání oprávněného dojmu, že otázka normality je složitá. Je tedy vůbec normální umět odpovědět na otázku „Jste normální?“

💡 Určitá vodítka, jak poznáte, jestli jste z hlediska duševního zdraví nebo poruchy „normální“, jsou tato:

💚 Vnímáte realitu přibližně takovou, jaká je. Kupříkladu když se druhý srdečně směje, interpretujete to jako jeho dobrou náladu, ne jako např. ďábelský výsměch. V tomto bodě vám pomůžou ostatní lidé, pokud byste si sami nebyli jistí. Jestliže většina druhých ohodnotí výše zmíněný smích jako výraz dobré nálady, můžete jejich hodnocení obvykle brát jako normu.

💚 Umíte plus minus ovládat své jednání (občasná impulzivita nevadí). Například pokud vás někdo naštve na silnici, tak na něj maximálně zatroubíte; nevrazíte do něj, i kdybyste stokrát chtěli.

💚 Vážíte si sebe sama a cítíte se přijatí svým okolím. Normální člověk tedy vnímá své přednosti i svá omezení, opakem je například pocit nadřazenosti nebo naopak velké sebepodceňování.

💚 Zvládáte navazovat a udržovat blízké vztahy. Ve vztahu vyvažujete uspokojování vlastních potřeb a potřeb druhého, opakem je například přílišné podřizování se kvůli strachu ze ztráty vztahu nebo chlad a uzavírání se před druhými.

💚 Máte rádi život a uplatňujete své schopnosti v různých denních aktivitách. Problémem je nemotivovanost, pocity prázdnoty, únava, ale z opačného pólu i nadměrná neúčelná aktivita.
(Těchto pět bodů je z Psychologie Atkinsonové a Hilgarda.)

Zkuste si v těchto pěti kategoriích vyhodnotit vlastní život. Pokud někde něco drhne, vítejte v klubu a aplikujte na sebe něco z následujícího:😊

💬 Řekl mi, že jsem normální. Už dlouho mě nikdo tak neurazil.

💬 Normalita je vydlážděná cesta: Dobře se po ní jde, ale nevyrostou z ní žádné kytky. (van Gogh)

💬 Tuhle jsem zkoušela být normální. (Nejhorší dvě minuty mého života.)

💬 Nejsem cvok, jsem limitovaná edice.

💬 Normalita je příjemná hodnota pro lidi, kteří nemají žádnou představivost. (C. G. Jung)

💬 Každý člověk se zdá normální – dokud ho lépe nepoznáte.

Neodolatelně zelený a voňavý duben Vám přeju!
💚 Michaela Peterková
_________________________

PhDr. Michaela Peterková

Psychologické weby, testy, programy

Blog michaelapeterkova.cz

newsletter z 04/2024

One thought on “Jste vůbec NORMÁLNÍ? 🙃

  1. Dobrý den, paní doktorko, tímto tématem jste správně odhadla mne a asi mnoho jiných lidí. Já jsem taková ustrašená osoba celý život. Řekla bych, že jsem k tomu strachu byla vychovaná a pak mne mé okolí v zaměstnání i sousedské vztahy vlastně v tom strachu udržovali. Ono je to na člověku vidět, ten strach a pak se lidi bavějí na účet člověka. Jsem už jaksi postarší osoba a strach v životě mi dal dost zabrat, takže v posledních dvou týdnech mám problém s hlavou. Mám strach přecházet ulici a mám strach z volných hladkých prostor. Začala jsem mít strach už jít i jen na nákup. Už jsem v penzi, ale ještě nějakou tu činnost v podobě účetní dělám. Mám hrůzu na ulici a začínám mít strach z toho, že budu mít strach i chdit po bytě a že si nedojdu ani do koupelny umýt ruce.
    Mám strach, jak skončím.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *