Mluvíte takhle s DĚTMI? 😊💀 - PhDr. Michaela Peterková

Co jste slýchávali doma, když vám bylo pět?

Vidím, že tě něco rozrušilo. vs. Nevztekej se, nebo ti ještě přidám.

Co si to tom myslíš? vs. Tomu ještě nemůžeš rozumět.

Je ti to nepříjemný? vs. Co se ti pořád nelíbí?

Ahoj kamarádi a fanoušci kvalitní psychologie,

já jsem vyrůstala v době, kdy doma i ve školách byly standardem ty 😡 druhé hlášky. Za těch x desítek let se to malinko posunulo, hlavně v tom, že je dostupných spousta informací, jak a proč to dělat jinak, ale změna v praxi je z toho, co vidím kolem, spíš pidiaturní.

První roky života probíhají tak, že velká, autoritativní, silná a mocná osoba rozhoduje o tom, co má mrňavý člověk cítit; neptá se, prostě ví … a neváhá to sdělit.

Důsledky v dospělosti? 💀💀💀 Mizerné sebevědomí, mizerné sebevědomí maskované nadměrným sebevědomím, zbytečný stres, strach dělat chyby, zaostávání za svým potenciálem, nezvládání kritiky, sžíravá sebekritika, zbytečné konflikty, přílišná submisivita a nespokojenost. To všechno, jestliže jsme vyrostli v duchu „nemysli, neciť, tomu ještě nemůžeš rozumět, co zase chceš, buď zticha a prostě dělej, co ti říkám.“

Pokud tuhle sadu vlastníte (odhaduju, že to tak má 70% lidí), kořeny vedou do raného dětství.

Když nám jsou dva až tři roky, vznikne „já“ – poznáme to spolehlivě tak, že začneme tohle slovo používat. A v té souvislosti začíná první dětský vzdor – je to trénink používání toho já a tedy vlastní vůle.

Podobně jako první krůčky je tohle „já“ velmi vratké a nezralé. A taky svým způsobem obtěžující – takže je snazší ho ušlapat a dál trvat na dítěti, jaké bylo předtím – lépe zvladatelné, bez vlastní vůle. Všechny ty toxické hlášky, které tu padly jako příklad, jsou právě takovým ušlapáváním, a to aniž si to ti velcí uvědomují. Často jsou to milující rodiče, kteří jen neví, a nevědí, že neví.

(Úplně stejné důsledky má i výchova bez hranic, kdy v dobré víře nebo ve slabosti či nedůslednosti necháme dítě dělat si, co chce, a překračovat cizí hranice. Jenže bez vykolíkovaného hřiště se blbě hraje fotbal a taky se bez něj blbě žije, je tam spousta úzkosti a nejistoty.)

Jak tedy na zdravé Já u dětí?

Konkrétní příklady z komunikace:

💚 „Když ti bude něco nepříjemné, řekni to. Taky řekni, když se ti něco líbí.“

💚 „Nelíbí se ti to? V pořádku, nebudu to dělat. / Chápu, tak to vydrž, protože je to důležité, abys byla zdravá. Jsem tady s tebou.“ (Nemusím dítě lechtat; musí vydržet vyšetření. Na emoce a postoj má nárok v každém případě.)

💚 „Tohle ne. Kočku to bolí. Hned toho nech.“ (Kritizuju chování, ne osobnost. Zarazím nežádoucí dění, dávám jednoznačné instrukce.)

💚 „Vidím, že se zlobíš. / Připadá mi, že jsi smutný. / Jak velkou máš zrovna radost?“ (Učím pojmenovávat emoce; všechny emoce jsou v pořádku.)

💚 „Myslíš si, že to není pravda? Řekni mi, jak to vidíš. Jak jsi k tomu došla? A co říkáš tomuhle? Může to být i jinak, než jsi mi teď řekla?“

💚 „Jak jsi to dělala? Co ti šlo? Jaké chyby jsi udělala? Co nového ses naučila? Co bys udělala jinak, kdybys teď začínala znova?“

💚 „Další sušenku ti už nedám. Domluvili jsme se na jedné. Vidím, že se kvůli tomu zlobíš. Chceš nějak pomoct?“

Co dítě určitě nemá slyšet, to jsou ty klasiky ze začátku: 💀 Nevztekej se, Nebuď drzej a poslouchej, Dej babičce pusu, když ji chce, aby nebyla smutná, Co zas chceš?, Dej už proboha chvíli pokoj, Nemáš proč brečet, Na to ještě nemáš rozum. Zadupává to potenciálně nejzralejší část osobnosti a ještě se to člověku betonuje do paměti. Bude pak takhle mluvit k sobě a později ke svým dětem.

💡 Těžké na tom všem je vyvážit rodičovskou autoritu a svobodu osobnosti dítěte. S dítětem se na všem nedohodneme, nemá zkušenosti ani nedovede odhadnout důsledky a představit si budoucnost. Chce okamžité potěšení, chce věci, které jsou příjemné teď a ne za měsíc. Pro autoritu a regulaci tedy v dětství velký prostor je. Přitom je nutné tuhle autoritu uplatňovat určitým způsobem, aby to nezadupávalo zárodek dospělé osobnosti. Good luck 🙃

Podrobněji a s vysvětlením, z čeho se skládá a jak funguje naše osobnost, jsme tohle téma probrali v posledních dvou webinářích. Jsou zatím dostupné ke zkouknutí, cesta vede tudy, jestli chcete: