👉 „Musíš být na lidi milá.“
👉 „Nebuď bezohledný a hezky poslouchej.“
👉 „Je jedno, že ti nechutnají kedluby. Prostě si je od babičky vem a poděkuj.“
👉 „Vadí ti, že tě strejda objímá, když přijede? Mně taky, ale nebylo by slušné mu to říkat.“
Máte podobné věty ve vlastní paměti ve složce „Dětství?“ Tak to jste dnes, v dospělosti, možná „Hodná holka“ nebo „Hodný kluk„. 😇
Ahoj kamarádi a fanoušci kvalitní psychologie,
velký zájem vzbudil minulý Zpravodaj s tématem „Jak se bránit, když vás někdo OBTĚŽUJE“ o tom, co všechno je obtěžování a jak to zvládnout za pomoci slov. (Nečetli jste? – Najdete ho tady.) Dnes je tu jeho slíbené pokračování, tentokrát o tom, proč je pro spoustu z nás těžké se vymezit proti blbým řečem a nechtěným dotekům.
Až dnes půjdete po ulici, potkáte jich spoustu – hodných holčiček a hodných chlapečků. Na první pohled je nepoznáte, prostě normální dospělí lidé. Odkopali by se ve chvíli, kdy by je chtěl objímat jejich strýc, o což nestojí, … nebo psychiatr, o což už vůbec nestojí, nebo kdyby je někdo zval na akci, kam se jim fakt nechce. Všechno by si nechali líbit, protože neumějí odmítat.
Táhne se to už od dětství.
Jak vypadají tyhle programy?
👉 „Když budeš milá/ý, budou tě mít lidi rádi“ – neboli když budeš sebou (budeš mít své potřeby, nesouhlasy a touhy), je klidně možné, že tě lidi mít rádi nebudou, a to by bylo blbý. Zato když se budeš chovat mile, budou tě ostatní přijímat.
👉 „NE se neříká“ – ubližuje se tím ostatním, když je odmítáš. A to přece nechceš, ubližovat. A vůbec, dospělé musíš poslouchat.
👉 „Když tohle říkáš, je pak maminka smutná“ – neboli máš odpovědnost za její pocity. Když se chystáš cokoli udělat a říct, nejdřív se ujisti, že z toho nikdo nebude smutný nebo že mu tím nezkomplikuješ život. To přece hodná holčička / hodný chlapeček nedělá.
„A co když někdo udělá něco, co rozesmutní mě?“ – „Tak to vydržíš, přece to není nic hroznýho.“
Mnozí z nás byli rodiči vyškoleni a vypuštěni do života jako hodné holky a hodní kluci. Jako za všech okolností milé bytosti, kteří se hlavně nesmějí nikoho dotknout a jejichž přání a potřeby jsou až na posledním místě. (Ironií je, že uvnitř hlavy je to naopak – takový člověk se často nezdravě zabývá sám sebou a kvůli tomu se nedokáže zapojit do opravdu upřímných vztahů s druhými lidmi. Jen hraje hru na otevřenost a krásné vztahy.)
Možná už je čas být sebou. Umět říct, co nechci. A být i hodný – tehdy, když se pro to rozhodnu, a/nebo na lidi, kteří si to zaslouží. (Což je určitě většina.)
Když se vrátím k minulému newsletteru a sebeobraně, je syndrom hodné holky a hodného kluka asi nejčastější příčinou, proč si (ani už dávno dospělý) člověk neumí stanovit vlastní hranice a proč neumí jasně a slušně říct, kde ty hranice jsou – neboli co je mu příjemné a co není.
Jak ten syndrom setřást? Naučit se cítit, co a od koho si chci nechat líbit. A trénovat to kraťoučké slovo, co skoro ve všech jazycích začíná na „N“.
Je krásné souznít s druhými. Zrovna tak krásné je souznít se sebou. A to první se neobejde bez druhého.
Hezký začátek prázdnin ☀️
Michaela Peterková
_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
💥💡 Všechny newslettery najdete tady – kdybyste neměli u rybníka nebo jiné vody co číst😉
Newsltetter z června 2023
