Je na Vás vidět, co PROŽÍVÁTE? 😸 - PhDr. Michaela Peterková

(Psychologický zpravodaj z února 2023)

„Měla jsem mluvit ve firmě na výroční akci – uvést lidi z vedení a pak ještě říct, co naše firma loni sponzorovala.

Bojím se mluvení před lidmi. Myslela jsem, že umřu. Byla jsem celá rudá, poskakovalo mi koleno, srdce mi div nevyběhlo z hrudníku, třásl se mi hlas, naprázdno jsem polykala, hlas mi zněl jak ze sudu a hrozně jsem se bála, že ze sebe nevypravím ani slovo.

Nakonec jsem těch pár vět nějak řekla, ale všichni museli vidět, jak jsem strašně nervózní. Ani bych se nedivila, kdyby mě vyhodili z práce.“

Ahoj kamarádi a fanoušci kvalitní psychologie,

myslíte, že na Agnes bylo opravdu tak moc vidět, jaká muka uvnitř prožívala?

Málokdo z nás si užívá mluvení k větším hejnům lidí a různé pocity a projevy nervozity k takovým situacím patří jako fleky k dalmatinci. A většina z nás je, podobně jako Agnes, přesvědčená, že na nás jsou ty nervy vidět se vším všudy.

Ale nejsou. Aspoň tedy u statisticky běžného člověka 😉, bez ohledu na to, že je přesvědčen o opaku.

Běžný člověk je totiž tvor nanejvýš sebestředný a jako takový si myslí, že se všichni zajímají jen o něj, koukají jen na něj a přemýšlejí pouze a jenom o něm. Navíc on má dokonalý vhled do svého prožívání a všechnu tu hrůzu a nervozitu opravdu vnímá. No a když ji vnímá on, tak v rámci té sebestřednosti má za to, že ji vnímají i ostatní. Jenže ti jsou omezeni jen na vnější projevy.

Jasně, někdo umí být opravdu vysokooktanově nervózní 😮 a vidět to na něm je naprosto zřetelně. U většiny lidí si ale skoro ničeho nevšimneme, i když se uvnitř hroutí jak domeček z karet.

Navíc všichni máme svou hlavu a své geniální myšlenky 😇 a své jedinečné prožitky a pocity … naší zásadní životní náplní opravdu není věnovat pozornost druhým lidem.

Takže: To, co se v nás děje, druzí lidé vidí jen velmi omezeně.

Týká se to i smutku, strachu, vzteku, pokud se je tedy snažíme trochu ovládat. Jestli je dobře, nebo špatně projevy těchto ovládat atd., to je zas na jinou pohádku.

Ale co je mnohem důležitější a proč vlastně píšu tenhle Zpravodaj: Fakt, že na nás naše prožitky nejsou mnohdy (zcela) vidět, se týká i pozitivních emocí 😸

„Dal jsem jí kytku a ona nic,“ povídá klient.
„To není pravda, vždyť jsem měla radost,“ brání se jeho partnerka.
„Nic jsem na tobě neviděl.“
„Jak to? Měla jsem radost.“

Dost klasika. Defaultní a mírně potěšený stav velké části české populace se projevuje jako poker face.

Škoda. Jednak z příjemného výrazu 😊 profitujeme my sami na základě obličejové zpětné vazby (směju se > prožívám štěstí), jednak jím můžeme nakazit i ostatní.