Mailový Psychologický zpravodaj z dubna 2022
Ahoj psycho-kamarádi,
všechno má svůj čas – je čas mluvit a čas naslouchat, čas ležet a čas vstát, čas brečet a čas se smát … a taky je čas žít a čas umírat, i když to druhé často vytěsňujeme. Za svůj život řešíme vyrovnávání se nejen se svým budoucím odchodem, ale i se smrtí lidí kolem nás.
Mám na Vás v rámci tohoto tématu prosbu, potřebuju inspiraci. Tvořím právě jakýsi psychologický text a poněkud jsem se zasekla na příkladech, co všechno se může stát, když se v rodině dohaduje pohřeb. Nebo dědictví.
Máte nějaké takové zkušenosti? Překvapil Vás někdo z Vašich blízkých? Projevil se jeho charakter v tom dobrém, či v horším? Uvítám historky vážné i odlehčené.
(Nutná doložka – Pokud budete tak hodní a nějaký materiál mi poskytnete, zároveň budete tak hodní, že neodvolatelně souhlasíte s jeho bezplatným a neomezeným užitím, samozřejmě anonymně.)
A abych dala něco i já Vám, podělím se s Vámi o pár postřehů ze zajímavé knížky Dar volby od Edith Egerové.
Šestá kapitola knížky je věnovaná vyrovnávání se se smrtí blízkých lidí. Edith Egerová píše, že není dobré přemýšlet o smrti blízkého jako o „ztrátě“ – život nejsou ztráty a nálezy. Je třeba si vážit okamžiků, které jsme s dušemi našich blízkých mohli strávit, ať už to bylo pár dní nebo dlouhá desetiletí.
Egerová také haní častá uklidňující slova, že „čas všechno zahojí.“ Ne čas, to my sami se zahojíme vlastním přičiněním, píše. Což je fakt mnohem lepší pohled. Než pasivně čekat, až to vyřeší abstraktní a neuchopitelný čas, je lepší přijmout novou situaci a že nám život ukazuje nový směr. Odvážit se být sám sebou, jak to nejvíc jde, a najít pro svůj život ten pravý cíl – s nímž znovu přijde i radost.
A nakonec klasika, která léčí všechny bolesti: Zaměřit se ne na to, o co jsem přišla/přišel, ale na to, co pořád mám. A vždycky mám možnost volby.
Čímž není řečeno, že se nesmíme trápit, když o někoho či něco přijdeme. Naopak. Emocím je nutné dát volný průchod a prožít si je. Uvědomit si vše, co se uvnitř nás děje. Jinak se pocity zapouzdří a fungují potom jako hnisavá boule, o kterou si každou chvíli bolestivě zavadíme. No a emoce jsou z podstaty pomíjivé, takže pak se samo naplní to, co stojí v úvodu tohoto mailu – je čas truchlit a je čas jít dál.
:::::::::::::::::
Tak pokud byste měli nějakou zajímavou příhodu, co se může stát, když se rodina sejde domlouvat pohřeb jednoho ze svých členů či dědictví po něm, budu moc ráda, když mi ji pošlete. Stačí odpovědět na tento mail.
A pořád ještě si můžete i koupit psycho-plakát a na něm devět bodů vedoucích k větší pohodě, sebedůvěře a motivaci. Náhled a podrobnosti najdete tady.
To byl tedy čas číst – a teď je možná čas psát 😊
Krásný březnový den,
Michaela Peterková
_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz
