Psychologický zpravodaj z dubna 2022

Ahoj psycho-kamarádi,

pamatujete se ze svého dětství na nějaké hlášky, kterých se směrem k Vám dopouštěli ostatní lidé a které Vám coby dítěti lezly na nervy?

A ocenili jste později některé z nich, nebo hodnotíte, že na Vás měly spíše špatný vliv? Budu ráda, když mi o tom napíšete – chystám na toto téma podcast neboli chytré řeči a potřebuju živoucí inspiraci😊

Co člověk slýchá a zažívá v dětství od rodičů a dalších důležitých lidí, se do něj nevyhnutelně a trvale zapisuje. Radost ze zvuku chrastítka, fascinace vrtící se psí oháňkou, ohromení z bouřky, vzrušení z objevu, že potok studí a plotna pálí, smutek z potrestání, strach z opuštění při osamělém čekání kdesi v šatně, pocity vzdoru z výčitek ohledně lhaní nebo rozbitého velikonočního beránka.

Máme tendenci si dětství obecně idealizovat. Je ale opravdu dětství tak „šťastné a bezstarostné“, jak se o něm my velký rádi mluvíme? To, že se coby děti nemusíme starat o ceny elektriky nebo o … děti, taky není všechno. Osobně si myslím, že je to – ostatně tak jako všechny ostatní – i pěkně náročné období života. Jako děti jsme se nejen dovedli ponořit do radosti a spontánnosti bytí; zrovna tak jsme uměli být ztělesněným neštěstím či strachem.

Všichni máme (a to i ve značně pohnutém věku😊) své vnitřní Dítě se všemi jeho strachy, úzkostmi, mindráky, ale taky zvědavostí, radostí a tvořivostí. Pár příkladů, jak se naše Dítě v dospělosti projevuje:

„Běž se podívat za roh, mají tam krásnej model ponorky.“ – „Mně nemusíš poučovat, já už jsem tady byl třikrát.“ Aneb Jsem taky velkej kluk a ty si na mě nevyskakuj.

„Miluju tě strašně moc a chci být pořád s tebou.“ – Zamilování, to je čisté Dítě.

„Tak tohle bude děsnej průšvih.“ – Pocity bezmoci a strach z následků či potrestání známe z dětství moc dobře.

„Ty jo, to je neuvěřitelná síla, co ta voda dokáže!“ – Žasnutí a ohromení, to je taky 100% Dítě.

„Nikdy to nezvládnu.“ – Stejně jako malé a slabé dítě, které mělo tyhle pocity často.

„Tys nechtěla předtím, tak já nechci teď.“ Aneb i ve dvaceti nebo v šedesáti se dá hezky dětsky vzdorovat.

Je docela užitečné umět v sobě rozpoznat pocity a chování vycházející z Dítěte. Ne proto, abychom je potlačovali (protože vnitřní Dítě je mocným zdrojem energie, radosti a tvořivosti), ale abychom je měli pod kontrolou a nepřeháněli. Vnitřní Dítě bez dohledu, to taky může znamenat utápění se ve srabu, v méněcennosti a bezmoci, ale taky v pocitech nadměrného sebevědomí a vlastní důležitosti.

Tak pokud byste měli nějaké ty hlášky od rodičů a jiných lidí, na které se z dětství pamatujete a které Vás tehdy hnětly a možná podle nich fungujete doteď, napište mi o nich, prosím. ✉

Závěrem ještě jedna fotka. Takhle mi teď kvete zahrádka – třeba ten obrázek udělá Dítěti ve Vás radost😊

Mějte se hezky a mějte se se svým Dítětem pokud možno rádi,

Michaela Peterková
_________________________

PhDr. Michaela Peterková

Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

PS. Vaše zážitky s pohřby a dědictvím, které jste mi posledně poslali a za které ještě jednou děkuju, usilovně přežvýkávám:) Použiju je pro ilustraci různých zákoutí lidského prožívání a jednání. Až se to povede, dám o tom zde, v Psychologickém zpravodaji, vědět.

A pořád ještě jde koupit psycho-plakát MINUTA PRO DUŠI neboli 9 snadných bodů pro pohodu a uvolnění

Plakát MINUTA PRO DUŠI – podívat se na podrobnosti