Poznáváte v některých svých myšlenkách svoje rodiče? 👫 Slyšíte ve svém nitru jejich časté hlášky, přísloví nebo to, jak vás oslovovali a hodnotili v dětství? Nebo se přistihnete, že jednáte jako některý z nich?
Někdy je to v pohodě a rodičovské ozvy nám nevadí nebo jsme za ně i rádi, pokud to byla příjemná a užitečná slova. 💙 Já si třeba často vybavuju větu, kterou rád říkal a i teď říká můj táta: Nejhorší smrt je z vyděšení.
No jo, ale jsou i věci, které si úplně připomínat nechceme: 💀 nadávky, povýšenost, poučovánky protivné tehdy i dnes, trapné vtípky, pohrdání, lhostejnost nebo nepochopení 😡
Nechceme je, ale ony se připomínají samy: Někdo sám sobě slovy stejnými, jako používali jeho rodiče, nadává. Má nereálně vysoké nároky na sebe a svoje okolí. Jedna moje klientka mi nedávno říkala: „Moje máma hrozně shazovala lidi – ten je nemožně tlustej, tamhleten má pisklavej hlas, tenhle je blbej. A i když je těžký si to přiznat, já to dělám taky – přitom nechci, ale tyhle myšlenky při pohledu na druhé lidí prostě mám, hlavně když jsem naštvaná nebo rozhozená.“
O podobných ozvách naší historie budeme mluvit tento čtvrtek na 💻 živém webináři. Nejsou to jen tak nevinné myšlenky: Dovedou nás vrátit emočně do doby, kdy jsme byli děti, a zas cítíme 😡 bezbrannost, opuštěnost, neschopnost, smutek nebo vztek. A současně dokážeme cítit tu nadřazenost, někdy krutost, sílu a všehoschopnost, jak jsme je vnímali od rodičů. Na první pohled se to může zdát nepochopitelné.
Když člověk tyhke obsahy nepřebere, může se zmítat v 💀 nenávisti či pohrdání vůči sobě (i světu), v neschopnosti ovládat vztek a v pocitech méněcennosti, v emočním ochuzení a taky v nutnosti držet určité sklony své osobnosti v kleci.
Zajímá Vás, jak přesně to vzniká a jak z toho ven? Přijďte! 💥 Pokud ještě nejste přihlášení, cesta vede tudy:
Ahoj kamarádi a fanoušci kvalitní psychologie,
minulý čtvrtek jsme na webináři (který je nyní k zhlédnutí 📺 ze záznamu) probrali typy dětské vazby a její důsledky v dospělosti. Malinko si to shrneme:
Každé dítě si na začátku života vytvoří pouto k člověku, který se o něj primárně stará. Když se rodič stará hezky, je předvídatelný a láskyplný, vznikne 💙 bezpečná vazba. Dítě je pak v dalším životě zdravě sebevědomé, dovede se radovat, zvládá kritiku, problémy, vztahy i přechodnou samotu.
Když něco nefunguje, vzniká nejistá vazba. Mary Ainsworthová a John Bowlby na základě svých slavných studií popsali tři typy nejisté vazby:
😡 Nejistá vyhýbavá vazba
Dítě mělo málo vřelého rodiče, který se choval spíš odtažitě, moc se neusmíval, nedělal vtipy, neutěšoval, když mělo strach apod. Takové dítě trpělo ve svých emočních potřebách a naučilo si je plnit samo. V dospělosti pak vidíme člověka, který moc nevěří druhým lidem ani světu a spoléhá sám na sebe. V hloubi duše by chtěl srdečnost a lásku, ale protože se kdysi tolik zklamal, radši neriskuje a staví si kolem sebe ochrannou zeď. Je nepřístupný a může se to v partnerském vztahu projevovat tím, že je pořád v práci nebo někde (fyzicky či mentálně) pryč, vyhýbá se opravdovému otevření se, případně se brání pomocí vtípků. (Příklady jsou ve webináři.)
😡 Nejistá ambivalentní vazba
Dítě mělo nespolehlivého a nepředvídatelného rodiče, který jednou přišel a opečoval, podruhé ale ne; jednou se usmíval, jindy ve stejné situaci nadával. Dítě vůbec nevědělo, co má dělat a kdy se chová „správně“. Tím bylo velmi znejistělé. V dospělosti se pak takový člověk chová rozpolceně: Na jednu stranu je rád, že má partnera, ale zároveň se od něj odtahuje. Může žárlit nebo se projevovat ve vztahu velmi závisle a zůstávat s člověkem, který se k němu chová špatně. Má velký strach z opuštění.
😡 Dezorganizovaná vazba
Dítě nevypozorovalo žádný vzorec a tak ani v jeho chování žádný není: Emoce jak na houpačce, chvíli miluje, chvíli nenávidí. Neví, co chce, jedná z okamžitých impulzů.
Říkali jsme, že raná vazba je jako zem pod nohama. Pokud se člověk cítí bezpečně, může v životě všechno – jít, běžet, tančit, skákat, lehnout si, odevzdat se.
Pokud pevnou půdu pod nohama necítí, je jako na vratké lávce nad propastí. Na ní už se toho moc nenatacuje a může ho shodit každý menší problém. To je život s nejistou vazbou – byl takový v dětství a neseme si ho i dál. Proto si vytváříme různé ochrany. Velmi často nevědomě.
V druhém dílu kurzu OD KOLÉBKY K DOSPĚLOSTI: Jak nás utváří vazba v raném dětství budeme hledat cestu pryč z rozviklané lávky. Uvidíme, jak v naší osobnosti koexistují dvě důležité složky, ve kterých se potřebujeme vyznat a naučit je spolupracovat.
Zvu Vás! 😊
Mějte se krásně,
💚 Michaela Peterková
_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
newsletter z 12/23
