Psychologický zpravodaj z 11/2021
Ahoj psycho-kamarádi,
dnes taková dvoj-situace. Jedna paní v trolejbusu povídá druhé: „Vidíš toho chlapa, jak řve na svý dítě? To je ale agresivní člověk!“ Druhá: „No jo, to dělá ten testosteron.“ První: „Nemá žádnou trpělivost. Agresor.“
Následuje intermezzo věnované jiným tématům. Na jedné z dalších zastávek ale první paní najednou nebezpečně zbrunátní a hrne se k jednomu z nastupujících studentů: „Ty mizero, já jsem tě viděla, jak zahazuješ tu cigaretu. Co si myslíš, na tohle že ti vyděláváme? Já bych tě …“
Po chvíli rozladění směřovanému k nezdárnému potomkovi se vrátí ke své známé: „Ten mě ale rozčílil!“ „No jo, … a to nemáš testosteron,“ pokouší se situaci odlehčit druhá. „Vždyť jsi to viděla sama. Kouří! To by naštvalo každýho!“
:::::::::::::::
V tomto případě můžeme vysledovat jeden zajímavý efekt týkající se toho, jak různě hodnotíme chování druhých lidí a své chování.
1. Někdo křičel na své dítě. Co bylo podle první paní příčinou toho křiku?
2. Pak křičela ona na své. Svému chování ale dala jinou příčinu – v čem byla jiná?
Dotyčný pán křičel, jelikož jest agresorem, mužem bez trpělivosti. Jeho křik pramenil v osobnostních vlastnostech.
Paní ale křičela, protože synek nebyl dost opatrný při nikotinovém experimentu. Její křik pramenil v okolnostech, mohl za něj syn a jeho nezdárnost.
A v tom je právě ona nespravedlnost z názvu tohoto Psychologického zpravodaje: Nehezké chování druhých lidí svalujeme na jejich vlastnosti, zatímco pro své nehezké chování hledáme „omluvu“ v kontextu a okolnostech.
Je to tak rozšířený jev, že si zasloužil vlastní pojmenování – říká se mu „základní atribuční chyba.“
Jiné příklady:
🚗 Řidič, který nedá na přechodu přednost, je „bezohledný, blázen, závodník, …“, ale když sama nezastavím, chodce jsem přehlédla nebo jsem byla zamyšlená. Vlastnosti versus momentální rozpoložení.
😕 Partner není dostatečně nadšený ze společného víkendu a je tedy „nevděčný, mizantrop, pesimista.“ Když nadšením neslynu já, je to proto, že jsem unavená nebo mě bolí záda. Opět vlastnosti versus aktuální okolnosti.
👶 Cizí plačící dítě je „rozmazlené, nevychované, přecitlivělé“, zatímco moje dítě, když brečí, tak jenom proto, že se zrovna leklo. Vlastnosti – okolnosti.
Proč to vadí? Při páchání základní atribuční chyby nahlížíme na druhé přes velmi přísný filtr a sebe si naopak omlouváme, namísto co bychom se nad vlastními potížemi zamysleli. Komunikace pak podle toho vypadá a trpí také naše vztahy, které spíš vyžadují hodně dobré vůle, když hodnotíme úmysly druhých.
(Možná si říkáte, že to máte přesně naopak – druhé omlouváte a k sobě jste kruťák. To je zas jiná pohádka a taky to není žádná výhra.)
Hledat kontext, nesoudit moc rychle a měřit spravedlivě sobě i druhým, to je zralá cesta, která se atribuční chybě vyhýbá. Až se přistihnete, že hodnotíte – zhodnoťte své hodnocení, zda tam tahle chyba není. Jestli je, tak ať už není. Jestli není, zasloužíte ocenění! 😊
A ještě jedna věc v dnešním Zpravodaji:
👬 Hledám a uvítám parťačku nebo parťáka! 👬
Vyznáte se dobře v psychologii, máte chvíli času a chtěl/a byste se podílet na vzdělávacích a jiných akcích v oblasti psychologie?
Jste bytost spokojená a přívětivá, tvořivá a zapálená?
Tak se mi prosím ozvěte – nejlépe vyplněním tohoto dotazníku 📃
Co Vám mohu nabídnout: Podíl z výtěžku (nepravidelných) výdělečných akcí, zviditelnění, nové zkušenosti a dobrý pocit z užitečné a tvořivé práce.
Dotazník
:::::::::::::::::::::::
Tedy vlastnosti vs. kontext neboli pozor na atribuce a ať Vám druzí mají důvod nastavovat spíš ty hezké vlastnosti na pozadí příjemného kontextu!
S pozdravem předadventním
Michaela Peterková
_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz
