Proč máte vztahy?
Vždyť za ně draze platíte: Spoustou omezení, nervů, obav, nutností sebeovládání…
Logicky vychází, že nám tedy vztahy musí něco dávat. Něco extrémně důležitého, co si nedokážeme dát sami.
Některé ty „zisky“ jsou nejspíš pro všechny stejné – pomocí vztahů si definujeme, kdo vlastně jsme, hledáme sebe v druhých, nejsme sami a máme potomky.
Pak jsou vysloveně individuální důvody, pro které nám stojí za to „vydržet“ tu nákladovou stránku vztahů. Když to funguje, vztahy 🌷 vzkvétají. Ale když ne a náklady tak převažují, máme, Houstone, problém 💀
A právě o těch důvodech a problémech a jak z nich ven bude 📺 prémiový webinář, který se vysílá 💥už zítra! Pokud Vás téma zajímá a ještě nemáte své místečko, už není na co čekat.
Ahoj kamarádi a fanoušci kvalitní psychologie,
pojďme na jeden typický příklad, jak to vypadá, když se s potřebami partnera míjíme: Říkejme těm dvěma Zuzana a Arnošt, jsou spolu třináct let a Zuzana poslední dva roky zvažuje kvůli dlouhodobé nespokojenosti odchod.
Z: Už dlouho mi něco důležitého chybí. Přijde mi, že se Arnošt nesnaží vůbec mě brát na vědomí.
A: To nechápu! Vždyť dělám tolik věcí, abys je nemusela dělat ty. Sekám trávu, starám se o auta, vozím děti z kroužků a já nevím co ještě.
Z: Jo, já vím. Vážím si toho. Ale …
A: Cokoliv se rozbije, tam se to o to postarám.
Z: To jo …
A: Co vydělám, posílám na společnej účet. Všechno!
Kamarádka, která to poslouchá: Zuzano, já se takhle mít, budu šťastná.
Z: Asi je to ve mně, že jsem nevděčná. No jo, tak já s tím nějak zapracuju.
Po třech měsících přišli do poradny:
Z: Ne, není to ve mně, že bych neuměla Arnošta ocenit. Fakt mi v tom vztahu něco chybí.
A: A je to tady zas. Tak co mám ještě dělat? Úplně všechno?
Z: Hele Arnošte, já ten trávník klidně občas posekám, i s autem si na technickou zajedu, objednám opraváře na pračku.
A: Tak na co mě teda potřebuješ?
Z: Já jsem o tom hodně přemýšlela a dneska už vím, co mezi námi vymizelo a co mi strašně chybí. Abys mě objal, když se sejdeme doma nebo se ráno probudíme. Abys mě pohladil, když jen tak procházíš kolem mě. Vzal mě kolem ramen, když se spolu díváme na televizi. Podíval se mi občas do očí a usmál se. Hlavně tohle.
Arnošt nic neříkal, po pár vteřinách si přesedl k Zuzaně a chytil ji za ruku. Ona se k němu s vděčnými slzami v očích přitulila. …
Ne ne, žádný takový filmový konec to nemělo, Arnošt se tvářil dost kysele a podle dalšího hovoru bylo jasné, že mu dá dost práce překonat ten příkop, který mezi sebou za ty minulé roky vykopali, a bude trvat, než bude Zuzanu schopný obejmout či pohladit. Ale věděl už, v čem byl a je problém, a byla tu aspoň naděje. Pochopil 💡, že jeho představy o tom, co Zuzanu udělá šťastnou, jsou něco úplně jiného, než jak to reálně je, a že je to stejné, jako když on zbožňuje kešu ořechy a nemá rád rajčata a Zuzana přesně naopak.
Takhle fungují vztahové potřeby. Kdybyste chtěli víc, tak to probereme ve čtvrtek na 📺 webináři. Taky si tam řekneme, jak klíčové potřeby svoje i druhého poznat, jak o nich mluvit, co znamená, když to nefunguje, a spoustu dalších věcí. Zítra!
Ať Vám vztahy stojí za to všechno,
💚 Michaela Peterková
_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
Úplně nový online minikurz se rychle blíží 💥 POTŘEBY: CESTY KE SPOKOJENOSTI NEBO FRUSTRACI
