Vyznáte se v lidech s nestandardní osobností?
Otestujte své znalosti. Správná je vždy jedna odpověď. Teda ne úplně vždy – v jednom případě jsou správné všechny 😉
👉1. Pro narcistního člověka jsou typické:
a) projevy nadřazenosti
b) pocity naprosté bezcennosti
c) prožitky úzkosti
👉2. Člověk se schizoidní osobností je především:
a) bezohledný
b) čistotný
c) podivínský
👉3. „Psychopat“ je totéž, co:
a) sociopat
b) člověk s disociální poruchou osobnosti
c) asociál
👉4. O léčbě poruch osobnosti nejvíce platí, že:
a) v průměru je obtížná
b) realizuje se hlavně pomocí celoživotního užívání léků
c) realizuje se hlavně coby psychoanalýza
Máte to? Možná se potřebujete ještě chvíli zahloubat … dopřejte si čas, než se podíváte o pár slov dál na správné odpovědi. Tady jsou: 💡 první otázka – to byla ta výjimka, všechno sedí; druhá céčko, třetí béčko a poslední áčko.
Jak se Vám dařilo? 😉
Ahoj kamarádi a fanoušci kvalitní psychologie,
díky všem, kteří jste se včera dívali živě 📺 na první webinář o nestandardních osobnostech. K dispozici je teď pro přihlášené i záznam vysílání. Pokud nejste přihlášení, pořád je možné to dohnat tady:
Přihláška na minikurz 💥 NEBEZPEČNÉ A NESTANDARDNÍ OSOBNOSTI
Druhé živé vysílání proběhne příští středu a ke stažení budete mít pak i shrnutí celého kurzu.
Dnes stručně o tom, co jsme probrali včera:
Osobnost člověka je soubor jeho vlastností a schopností a poruchy osobnosti jsou odchylky od zdravé stavby osobnosti. Podstatné pro diagnózu poruchy je, že určité vlastnosti a jejich projevy musí člověku výrazně komplikovat život nebo výrazně negativně ovlivňovat jeho okolí. Člověk, který je hodně „svůj“ a přitom zvládá život a nefunguje na úkor jiných lidí, žádnou diagnózu či nálepku nepotřebuje.
Mírnější nestandard se označuje jako akcentovaná osobnost. Ta i poruchy osobnosti jsou trvalými součástmi charakteru – člověk prostě takový vždycky byl a takový i je.
💡 Znaky poruch osobnosti:
:: Člověk výrazně trpí svými osobnostními rysy a/nebo jimi trpí jeho okolí. (Třeba takový psychopat je se sebou v pohodě, ale blízcí mají za sebe jiný názor.)
:: Opakuje stále stejné chování, i když se už stokrát přesvědčil, že nefunguje. Dokonce se nevhodné vzorce chování ještě zesilují, když okolí reaguje negativně.
Může se člověk vyléčit sám ze sebe? … Poruchy osobnosti jsou z principu nevyléčitelné. Lze nicméně určitých změn dosáhnout, například psychoterapie u nejčastější poruchy osobnosti, hraniční, přináší výsledky. Soužití s lidmi s narušenou osobností je mnohdy velká výzva, a pokud s někým takovým jste, prvním krokem je přijmout, že ten druhý se ve své podstatě nezmění, a brát ho tak jako každého – takového, jaký je.
Probrali jsme také tři poruchy osobnosti:
💡 NARCISTICKÁ OSOBNOST
Narcis je samolibý, nadřazený a marnivý. Jeho obrovské sebevědomí je ale jen vrchní slupka, pod níž hlodá úzkost a strach o vlastní hodnotu. Narcistní člověk se extrémně bojí kritiky a ignorování, protože jeho sebehodnota je nejistá a vratká a neustále potřebuje sycení zvenku. Pokud vyhodnotí, že se k němu druhý člověk nechová s patřičnou úctou, uvnitř autenticky trpí a navenek je sžíravý a nesnášenlivý. Narcis je schopný cítit se jednu chvíli jako Bůh a za minutu jako bídný červ.
Neumí empatii, druhými lidmi klidně manipuluje, lže jim a ponižuje je.
Terapie prakticky není možná, protože ze svého pohledu narcis pomoc nepotřebuje – on je ok, to ostatní mají problém, závidí mu, jsou omezení atd.
Jak s narcisem vycházet? Potřebuje silněji než kdokoli jiný přijetí. Je potřeba stanovit jasné hranice a bránit je: „Nedovolím, aby ses ke mně takhle choval.“ A nakonec to nejdůležitější: I on si, tak jako každá lidská bytost, zaslouží respekt.
Dávali jsme si příklady s Jiřím Paroubkem, Donaldem Trumpem a Václavem Klausem.
💡 SCHIZOIDNÍ OSOBNOST
Schizoid je takový zvláštní týpek – odtažitý podivín, který neprojevuje emoce. Má bohatý fantazijní život, zato o mezilidské vztahy příliš zájmu neprojevuje. Chce si realizovat svoje představy o životě a ne narážet na někoho, kdo mu říká, že „Tohle je přece divný!“
Neprojevuje vztek, smutek ani radost; je mu jedno, jestli ho chválíte, nebo kritizujete.
Někdy ale i takový schizoid uvítá pocit, že na světě není úplně sám, a snese mít vedle sebe partnera. Pak to ale musí být někdo, kdo mu dá většinu času pokoj a nechá ho žít si po svém.
Terapie – spíše ne. Schizoid je sám se sebou v pohodě a nevidí důvod cokoli na sobě měnit.
Jak vyjít se schizoidem? Opět – respektovat, kým je. Nechtít po něm nemožné. Smířit se s tím, že vždycky bude tajemný, zvláštní, uzavřený a poněkud chladný a že pro něj nebudete nikdy č. 1; tím je jeho vnitřní svět.
Jako (možný) příklad jsme si uvedli Alberta Einsteina.
💡 DISOCIÁLNÍ OSOBNOST
V tuto chvíli jsme se ocitli na poli „nebezpečných osobností„. Disociál je bezohledný, bezcitný a agresivní, často opakovaně trestaný za násilné činy. Odhaduje se, že polovina nejbrutálnějších vězňů má právě disociální poruchu osobnosti.
K delikventním aktivitám mívají tito lidé blízko už v dětství (záškoláctví, trápení zvířat, krádeže apod.).
Neznají pocity viny ani výčitky svědomí a zajímá je jen to, jak dosáhnout svých cílů. Překážky a neúspěchy v nich budí agresivitu – kterou ale disociál přičítá druhým („On mě vyprovokoval“).
Terapie je skoro nemožná – opět, disociál je sám se sebou spokojený, problém má okolí. Jak asi vypadají blízké vztahy těchto lidí, není třeba rozebírat. Ale vztahy můžou navázat snadno, jen se pak věci změní. Pokud mají děti, časté je jejich zanedbávání nebo týrání.
Jako příklad jsme si uvedli několik vrahů.
💡 PSYCHOPATIE
Pojmem psychopat označujeme člověka s disociální poruchou osobnosti. (Ne ale v psychiatrických kruzích, oficiální termín to není.) Rozlišují se tzv. neúspěšní psychopati – ti, kteří sedí ve vězení – a tzv. úspěšní psychopati – ti, kteří často sedí v křeslech z nejjemnější kůže.
Úspěšný, též „neúplný“ psychopat na rozdíl od disociála nepáchá násilnou trestnou činnost (na ni má případně lidi), je uhlazenější, často cílevědomý a pracovitý a najdeme ho nezřídka ve vysokých manažerských či politických funkcích, ale i mezi lékaři či knězi.
Navenek může být okouzlující, umí si získat lidi a vzbudit jejich důvěru a soucit. Pod tím je ale jen touha po moci či výhodách. Psychopat bere jiné lidi pouze jako prostředky k uskutečňování vlastních cílů – použije je a zahodí. Není schopen empatie a city jen napodobuje. Pohrdá slušností a bere ji jako slabost, bez problémů lže a manipuluje.
Potřebuje, aby se pořád něco dělo, nezvládá být sám se svými myšlenkami.
Psychopat jako partner? To zvládne málokdo, protože po nějaké době začne být psychopat hrubý a bezohledný. Pro většinu lidí je nejlepší, jakmile jeho podstatu prokouknou, popadnout zubní kartáček a tiše zmizet.
Jako příklad jsme si uvedli jistého politika, který o sobě tvrdí, že politikem není.
A než tyhle lidi šmahem odsoudíme jako morální zrůdy, které si samy můžou za to, jaké jsou … Je fakt, že nikdo si svou osobnost dobrovolně nevybral. Zčásti je vrozená a ze zbylé části daná vlivy z prvních pár let života. Ti lidé dobře vědí, co dělají, a jsou za to plně odpovědní. Ale soudit je za to, kým jsou, to je, nebo by mělo být, ošidné a těžké.
💡 Příští středu probereme zbývající nestandardní osobnosti, například paranoidní, histrionskou, hraniční nebo závislou.
Přeju Vám krásný závěr týdne,
Michaela Peterková
_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz
👉OSPAT – Test typů a poruch osobnosti
Psychologický zpravodaj z března 2023
