Psychologický zpravodaj srpen 21
Ahoj psycho-kamarádi,
mám já to ale život: Každý mě jen využívá, ale běda, když sama něco potřebuju – to najednou nikdo nemá čas. Taky nic nestíhám, všechno mi padá na hlavu a vždycky, když mám konečně čas jít ven, je vedro nebo prší.
Tak to byla sebelítostivá verze. Teď ještě jedna, silácká: Nikoho nepotřebuju, se vším si poradím sama. Kdo mě naštve, s tím už nikdy nepromluvím. Všichni lidi jsou všiváci, využívat druhýho, to umí, ale aby to nějak vrátili, to nikdy. – Aha, tak jsme zase skončili u sebelítosti. (Asi to nebude náhoda, ale to by byla už jiná pohádka.)
Tento Psychologický zpravodaj navazuje na tři předchozí a stejně jako ony se zabývá toxickými slovy. A že jsem jich v prvních dvou odstavcích nahromadila – čistě pro studijní důvody, o mně to ve skutečnosti nebylo, aspoň tedy doufám:)
Naskočilo vám třeba hned při čtení, která slova dělají z těch vět takovou bídu, slzavé údolí a osamělost?
Tohle jsou ta toxická slova a jejich rodina:
Každý – všichni – nikdo
Všechno – nic
Vždycky – nikdy
Všude – nikde – nikam
Proč jsou toxická a problémová?
1) Kvůli nim často není pravda, co říkáme.
Není pravda, že mě KAŹDÝ využívá – i kdybych byla ten typ, co se nechá, našla bych ve svém okolí lidi, kteří mě nevyužívají. Není pravda, že nic nestíhám, dneska jsem stihla to a to, když jdu ven, bývá i normální počasí, nejen vedro nebo pršlavo. A tak dál.
2) Vedou k beznaději a apatii.
Všichni mě využívají? – Já chudáček malý, to mám kolem sebe lidi, a nebude to lepší, když jsou všichni takoví.
Nikdy nic se mi nepovede, nic nestihnu? – Tak na co se snažit?
Všichni jsou všiváci? – Nikomu nevěřím, na nikoho nespoléhám, čekám jen to špatné. A jaké asi vztahy z takového postoje pojdou? (V obou smyslech toho slova.)
Nic, nikdo, nikdy, nikde, nikam, všechno, každý, vždycky, pořád – zevšeobecňující slova, která nám v hlavách vytvářejí neplatný obraz vnějšího světa.
„Nikdy mi s ničím nepomůžeš.“
„Pořád máš nějaký připomínky.“
„Mně se nic nedaří.“
„Nikam se nedá jít.“
Podle tohoto pokrouceného obrazu my pak ovšem cítíme a jednáme. Z toxických slov se nezrodí pravda ani láska.
Poznámka: Na těchto výrazech samozřejmě není nic špatného, když třeba koukneme do poličky na čokoládu a fakt tam NIC není; problémové je jejich užití v hodnotících soudech, viz příklady.
A co nadměrný optimismus? Co když někdo pomocí těchto slov realitu vylepšuje? „Všichni lidé jsou sluníčka, nic mě nerozhází, všechno dokážu!“ Realitu taky pokrucují, akorát nevedou k apatii a beznaději. Aspoň ne hned. U někoho je riziko, že si takhle vytvoří pozitivní bublinu, na kterou spoléhá a o kterou se opírá, a když bublina praskne, nadměrný optimista spadne a nechápe.
Co s toxickými slovy?
1) Nastavit si na ně v hlavě alarm a pokaždé, když se přistihneme, že se nějaké to slovo mihlo myšlenkou či vyšlo z úst, zhodnotit, jestli mělo právo na život.
2) Postupně se učit konstruovat myšlenky a věty třeba i delší, ale pravdivé: „Každý mě jen využívá, ale nikdo mi nepomůže“ –> Připadá mi, že mě Karla jen využila. Ale každý to určitě nedělá. Někteří lidé jsou sice dost neochotní, ale dost známých mi pomůže, když potřebuju.
Prostě „nikdy neříkej nikdy“:)
Hezký srpen!
Michaela Peterková
_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz
Předchozí jazyková témata:
